POVĚST DRUHÁ Z LEVÍNA: Krvavý příběh

Levín je zvláštní místo. Pojí se s ním některá dodnes nevyjasněná tajemství, jako je záhada obrzaců na kachli nazvané Levínský kocour. Ale odehrál se tu i krutý příběh, ze kterého povstala nemrtvá, která podle škodila lidem. Pověst? Pravda? V kadžém případě by měla proč.

Dorota Ducháčková, které se říkalo Brodka, byla ženou zdejšího hrnčíře a byla krásná. Hrnčířovi se navíc dařilo, protože právě toto řemeslo mělo kdysi v Levíně skutečně zlaté dno. Takže lidé kolem měli co závidět. Hlavně ženy to umějí. Roznášely po Levíně a okolí drby, že jim uřkla manžela, že vaří různé laktvary, aby udržela svou krásu, a podobně. A když už závist vyrostla natolik, že ji některé z nich nemohly unést, šly žalovat za místním knězem. Alespoň tak příběh zaznamenává ve své kronice benediktinský mnich Václav Neplach.

Levín - historické centrum a v pozadí zvonička postavená na místě někdejšího hradu. A i z jeho kamenů.|foto: Dagmar Cestrová

Píše se tehdy rok 1344. A kněz, za kterými závistivé ženy šly, má podle pověsti s manželem Doroty své účty, Prý byl vůči němu příliš vzpurný. Knězi se proto hodí, že ženu hrnčíře nařknou z čarodějnictví. Ostatně to byl v tehdejší době v podstatě rozsudek smrti a předtím mučení.

Podle kroniky Neplacha ženu podrobili trojí zkoušce, aby – pokud by prošla – se vyvrátilo čarodějnictví. Kdo by ale přežil, když mu do krku nalijí roztavené železo, topí ho ve studené vodě a pálí rozžhaveným uhlím. Brodka při brutálním mučení zemřela. Ani pohřeb jí nevystrojili. Prostě ji zahrabali za Levínem do země.

Magické městečko Levín|foto: Eva Bucharová

A pak se začaly dít divné věci. Žena v bílém rouše v noci, ale prý dokonce i ve dne, pronásledovala obyvatele Levína i okolí, škrtila je, vysávala z nich krev a nad mrtvými pak tancovala.

Místní napadlo, že by to mohla být Brodka, která se mstí. Její tělo vyhrabali z hlíny a proklály třemi kůly z olše, aby údajnou upírku zastavili. „...když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako ze živého tvora,“ píše v kronice benediktýn Neplach. Řádění přesto pokračovalo. Levínští se proto rozhodli tělo Brodky znovu vyhrabat a tentokrát spálit.

„Nemohlo se dřevo rozhořet,“ píše se v kronice. Pak ale na radu některých stařen přiložili tašky z kostela a oheň konečně vzplál naplno.

Tělo Brodky shořelo. Konečně prý nastal klid. Možná si tím ohněm jen místní očistili své svědomí, že Dorotě ublížili. Nebo už přestalo některé závistnice bavit pomlouvat Brodku i po její smrti a přisuzovat jí jinak běžná úmrtív Levíně a okolí... 

Kdo to dnes ví. Tak jako tak – do Levína, který má svou zvláštní atmosféru, stojí za to se vydat, i když část cesty půjdete pěkně do kopce. Dostanete se tam nejsnáze z Úštěka, kam jezdí i vlak a kde si můžete také prohlédnout zajímavé pamětihodnosti. Půjdete po červené turistické značce a krátce před cílem zahnete na zelenou.

Levín - historická pec na výpal keramiky opět funguje|foto: Lucie Valášková

Střed Levína s barokním kostelem s neobvyklým okrouhlým půdorysem|foto: Dagmar Cestrová