Pověst o Blansku: Jak lapka doplatil na chuť zajít do šenku

Pak už zůstal zcela opuštěný. Až na dobu, kdy se v něm měl usadit loupeživý rytíř Hendrych.

Loupil po okolí a stal se postupně postrachem všech. Zvěst o něm se šířila krajem a došla až do Děčína. Nakonec na něj poslali vojáky. Ti se několikrát pokoušeli dostat na hrad a Hendrycha zajmout, ale nedařilo se. Hradby hradu tehdy pomáhali lapkovi náporu vojáků odolávat.

Až jednou se jednomu šikovnému vojákovi podařilo vyšplhat po hradbách nahoru a ostatním otevřít bránu hradu. Hendrycha zajali a postavili před soud.

„Zemřeš stětím,“ zněl rozsudek. 

Popravčí sekyra a špalek (ilustr. obr.)|foto:Fotobanka stock.xchng

To ráno mrzlo až praštělo, přesto přišla na místo popravy spousta lidí. Konec konců – Hendrych jim naháněl strach hodně dlouho, teď měli vidět jaho konec. Kat přivedl odsouzence, ten musel pokleknout ke špalku a mistr popravčí se rozmáchl a sekl.

Jaké bylo zděšení lidí, když hlava odsouzenci neodpadla. V mžiku prý přimrzla ke krku a Hendrych byl nejen živý, ale mohl svobodně odejít. Takové bylo tehdy právo.

Samozřejmě se Hendrych všem vysmíval. A s kumpány, kteří byli v davu přihlížejících a okamžitě se k němu přidali, se vydal do šenkovny zapít svůj triumf. Moc vína ale vypít nestihl. V šenkovně bylo tepleji než venku a stalo se to, co se stát muselo – přimrzlý krk začal roztávat a loupeživému rytíři odpadla hlava.

Loupežníkova banda se rozutekla, místo Hendrycha slavili lidé, kteří konečně měli mít od lapky pokoj, a hrad Blansko už od té doby zůstal naprosto opuštěný a rozpadl se.

Zřícenina hradu Blansko|foto:Eva Bucharová,Český rozhlas