Od pravěku do dneška: výzkum lidského pronikání do severočeských pískovců a stopy dávných ohňů
Hinterland aneb Historie „zadních zemí“, 2. část: Lidé (4:38) – Procházka listopadovou oblohou (22:32) – Stopy pradávných ohňů v geologické minulosti naší planety (28:10)
V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, ve které ze světových metropolí musí její obyvatelé dýchat nejhorší vzduch, povíme si o tom, že Napoleonovu invazní armádu v Rusku kosila nejen zima, hlad a bojová zranění, ale také infekční choroby, prozradíme vám, jak dlouho bude českým vědcům trvat příprava spektroskopu pro evropskou kosmickou misi k Venuši, zmíníme se o experimentu olomouckých vědců s ječmenem, který poveze na Mezinárodní vesmírnou stanici český astronaut Aleš Svoboda a prozradíme vám, jak probíhá jeho příprava ke kosmickému letu, který by se měl uskutečnit v roce 2027.
Lidé a pískovce - dávná historie
V minulém Planetáriu jsme vám poprvé představili aktivity badatelů, kteří už dvě desítky let věnují svou pozornost pískovcovým skalním oblastem na severu Čech – Českému Švýcarsku, Kokořínsku, Českému ráji a Adršpašsko-teplickým skalám na Broumovsku. Všechny tyto oblasti v minulosti byly a do jisté míry stále jsou jakýmisi „Hinterlandy“. Pojem Hinterland pochází z němčiny a označuje „zadní zemi“; krajinu, která nebyla intenzivně osídlena ani zemědělsky využívána, ale přesto byla jakýmsi vyživujícím zázemím kulturních krajin. Páslo se tam, sbíraly se tam lesní plody a stelivo, byla zdrojem dřeva. To platí hlavně pro mladší období. Publikace, nazvaná „Hinterland: Archeologie severočeských pískovcových krajin“, se však zabývá i staršími obdobími, počínaje vrcholem poslední doby ledové, a to na základě přírodních archivů zpod skalních převisů, z mokřadů a rašelinišť.
Jedním z hlavních editorů zmíněné publikace je biolog a environmentální archeolog Petr Pokorný, pracovník Centra pro teoretická studia, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky v Praze. Pískovcové oblasti na severu Čech, zejména různá skalní města, chápe dnes veřejnost jako svým způsobem divočinu, kam chodí relaxovat. Je to ale skutečně divočina? A byla vždycky? Do jaké míry se na podobě pískovcových krajin historicky podílel člověk? A bylo to všude stejné, nebo se dají v pískovcích najít místa člověkem v minulosti zcela nezasažená? V knize „Hinterland: Archeologie severočeských pískovcových krajin“ představují autoři svou práci na čtyřech konkrétních příkladech studií, z nichž je zřejmé, jak výzkum v pískovcových oblastech probíhá a co všechno může přinést: Pelešanské jezero, Bezdězská tajga, převis Velký Mamuťák a Adršpašsko-teplické skály. Který z těchto výzkumů považuje Petr Pokorný za nejzajímavější?
Geologické stopy pradávných ohňů
Ať chceme či nechceme, požáry jsou běžnou součástí přírodního koloběhu. Byly tu dávno před vznikem civilizace; dávno před tím, než člověk vykřesal první jiskru z křemene. Jak velké a ničivé byly požáry, které zuřily v dávné geologické minulosti naší planety, před miliony nebo dokonce stamiliony roků? Byly v některých obdobích četnější – a co po nich zbylo? Nejviditelnější stopou po právě uhaslém požáru je popel. Požáry, které nás právě teď zajímají, však uhasly opravdu velmi, velmi dávno. Co po sobě zanechaly?
Stejně jako v případě současných požárových epizod jsou to především pozůstatky původní rostlinné hmoty, která požáru zcela nepodlehla. Hovoří o tom geolog a paleobotanik Stanislav Opluštil z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze... Fosilní dřevěné uhlí se někdy označuje jako takzvaný fuzit. Vyskytuje se v nějakém zásadnějším množství i v našich geologických vrstvách? Kdy se objevily první rostliny se skutečným dřevem, které představuje pro oheň tu nejlepší potravu? A znamená to, že se v té době frekvence a rozsah požárů rapidně zvýšily?
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.