Pověst z Hazmburku: Dejte si tam raději limonádu než víno

Bloudil sem tam zříceninou, až přišel do podzemního sklepa, který nikdy předtím neviděl.  Stála v něm dlouhá řada sudů, u největšího byla nasazena pípa. Nemohl odolat, nastavil dlaň, otočil pípou a ochutnal. Víno bylo výborné!

Michal se dosyta napil a pokračoval v cestě.  Když v Třebenicích vše vyřídil, napadlo ho, že by mohl přinést trochu toho posilujícího moku také ženě a dětem. Koupil tedy dva pořádné džbány a cestou domů se stavil ve sklepě. Naplnil oba džbány a zamířil ke schodům.

Jak se obrátil, stáli před ním tři starci v šedivých řízách s dlouhými bílými vousy a jeden z nich udělal křídou na černé tabuli na zdi dvě čáry. Michal strachy zkoprněl. Jeden ze starců se ale na něj usmál a řekl mu:

„Vezmi si, cos natočil, a přijď si zase. Dobře si ale pamatuj - víno je pouze pro tebe a tvou rodinu.“ Nežli se Michal vzpamatoval, starci i tabule zmizeli.

Vylité červené víno|foto:Fotobanka Pixabay (5008272)

Michal běžel domů a pokaždé, když víno dopili, dodal si odvahy a zamířil do sklepa na Hazmburku. Vždy ho našel otevřený.  

Přiblížil se podzim a s ním posvícení, kdy se scházela rodina i příbuzní. A samozřejmě se Michal chtěl předvést, proto k posvícenecké huse nalil hostům víno z Hazmburku. Všichni se nad ním rozplývali, ale odkud ho má, jim neřekl.

Jenže víno bylo tak skvělé, že se to po Libochovicích rozkřiklo. A také že Michal nechce prozradit, kde ho pořídil. A to lidem připadalo podezřelé...

Dozvěděli se to i radní a Michala si předvolali. A když ani jim neprozradil, odkud víno má, obvinili ho ze spojení s podloudníky, jak se tehdy říkalo pašerákům. Michal se lekl, že přijde o život, a své tajemství prozradil.

Kdo by ale věřil, že v ruinách hradu je vinný sklep? Páni chtěli důkaz. Michal tedy vzal prázdné džbány a pospíchal na Hazmburk.

Hrad Házmburk s Bílou a Černou věží|foto:Eva Bucharová,Český rozhlas

Když tam naplnil džbány, znovu se objevili tři starci s černou tabulí. Na ní spousta čárek. Jeden z nich je spočítal a pak celý účet přeškrtl křídou. Vytáhl z kapsy zlaťáky a třicet jich překvapenému Michalovi nasypal do čepice. Druhý mu pak vzal z rukou džbány a vylil víno na zem. Třetí Michala vystrčil ze sklepa. Ten strachem omdlel.

Probral se uprostřed noci, hodiny na kostele v nedalekém Klapém odbíjely půlnoc. Jakmile dozněl poslední úder, Michal viděl, jak z Bílé věže Hazmburku vystupuje pohřební průvod. Napřed tmavé postavy s černou rakví a za ní jeho žena a děti. Bez hluku přízrak zmizel v Černé věži. Michal se hrůzou roztřásl a jako šílený uháněl k domovu.

Když pánům na radnici druhý den vyprávěl svůj příběh, nevěřili mu, i když jim ukazoval třicet zlaťáků. Vypravili se tedy na Hazmburk sami. Sklep nenašli, jen u zbořených zdí leželo pár zlaťáků - stejných, jaké jim Michal ukazoval. Ten ještě téhož dne onemocněl a za deset dní nesli jeho tělo na hřbitov. Za černou rakví šla jeho žena a děti…

Jak pověst praví, dlouho pak na libochovické radnici ukazovali džbány, se kterými Michal Štrajnc chodil do vinného sklepa na Hazmburku.