Pověst z Hazmburku: Dejte si tam raději limonádu než víno

14. červen 2020

Šel kdysi Michal Štrajnc, libochovický měšťan, za obchodem do Třebenic. Byl krásný letní den. Když procházel kolem Hazmburku, zachtělo se mu podívat se zase jednou nahoru.

Bloudil sem tam zříceninou, až přišel do podzemního sklepa, který nikdy předtím neviděl.  Stála v něm dlouhá řada sudů, u největšího byla nasazena pípa. Nemohl odolat, nastavil dlaň, otočil pípou a ochutnal. Víno bylo výborné!

Michal se dosyta napil a pokračoval v cestě.  Když v Třebenicích vše vyřídil, napadlo ho, že by mohl přinést trochu toho posilujícího moku také ženě a dětem. Koupil tedy dva pořádné džbány a cestou domů se stavil ve sklepě. Naplnil oba džbány a zamířil ke schodům.

Jak se obrátil, stáli před ním tři starci v šedivých řízách s dlouhými bílými vousy a jeden z nich udělal křídou na černé tabuli na zdi dvě čáry. Michal strachy zkoprněl. Jeden ze starců se ale na něj usmál a řekl mu:

„Vezmi si, cos natočil, a přijď si zase. Dobře si ale pamatuj - víno je pouze pro tebe a tvou rodinu.“ Nežli se Michal vzpamatoval, starci i tabule zmizeli.

Vylité červené víno

Michal běžel domů a pokaždé, když víno dopili, dodal si odvahy a zamířil do sklepa na Hazmburku. Vždy ho našel otevřený.  

Přiblížil se podzim a s ním posvícení, kdy se scházela rodina i příbuzní. A samozřejmě se Michal chtěl předvést, proto k posvícenecké huse nalil hostům víno z Hazmburku. Všichni se nad ním rozplývali, ale odkud ho má, jim neřekl.

Jenže víno bylo tak skvělé, že se to po Libochovicích rozkřiklo. A také že Michal nechce prozradit, kde ho pořídil. A to lidem připadalo podezřelé...

Dozvěděli se to i radní a Michala si předvolali. A když ani jim neprozradil, odkud víno má, obvinili ho ze spojení s podloudníky, jak se tehdy říkalo pašerákům. Michal se lekl, že přijde o život, a své tajemství prozradil.

Kdo by ale věřil, že v ruinách hradu je vinný sklep? Páni chtěli důkaz. Michal tedy vzal prázdné džbány a pospíchal na Hazmburk.

Hrad Házmburk s Bílou a Černou věží

Když tam naplnil džbány, znovu se objevili tři starci s černou tabulí. Na ní spousta čárek. Jeden z nich je spočítal a pak celý účet přeškrtl křídou. Vytáhl z kapsy zlaťáky a třicet jich překvapenému Michalovi nasypal do čepice. Druhý mu pak vzal z rukou džbány a vylil víno na zem. Třetí Michala vystrčil ze sklepa. Ten strachem omdlel.

Probral se uprostřed noci, hodiny na kostele v nedalekém Klapém odbíjely půlnoc. Jakmile dozněl poslední úder, Michal viděl, jak z Bílé věže Hazmburku vystupuje pohřební průvod. Napřed tmavé postavy s černou rakví a za ní jeho žena a děti. Bez hluku přízrak zmizel v Černé věži. Michal se hrůzou roztřásl a jako šílený uháněl k domovu.

Když pánům na radnici druhý den vyprávěl svůj příběh, nevěřili mu, i když jim ukazoval třicet zlaťáků. Vypravili se tedy na Hazmburk sami. Sklep nenašli, jen u zbořených zdí leželo pár zlaťáků - stejných, jaké jim Michal ukazoval. Ten ještě téhož dne onemocněl a za deset dní nesli jeho tělo na hřbitov. Za černou rakví šla jeho žena a děti…

Jak pověst praví, dlouho pak na libochovické radnici ukazovali džbány, se kterými Michal Štrajnc chodil do vinného sklepa na Hazmburku.

autor: Jana Ksandrová
Spustit audio

Související