Artemis letí k Luně: dva nevyhlášené závody o Měsíc – a co zbylo z víry našich slovanských předků

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, jak starý je metan, rozpuštěný ve vodě vytékající zpod grónského ledovce a co to pro nás znamená, prozradíme vám, že tanec jepic při jejich rojení není tak chaotický, jak se zdá, představíme vám mladého rysa, který dokázal ujít 160 kilometrů ze Šumavy do Krušných hor, spočítáme odměnu, kterou dostanou dva náhodní nálezci zlatého pokladu ze Zvičiny na Turnovsku a nakonec si povíme, jak vypadá exoplaneta přezdívaná Kua'kua, k níž dohlédl vesmírný teleskop Jamese Webba.

SpaceX kontra Blue Origin, NASA vs. Čína

Posádka lodi Orion projektu Artemis II: zleva Reid Wiseman, Christina Kochová, Jeremy Hansen a Victor Glover|foto:NASA/Bill Ingalls / UPI / Profimedia

11. dubna se z vesmíru úspěšně vrátila čtveřice astronautů mise Artemis II, která se po dlouhých třiapadesáti letech a čtyřech měsících konečně znovu zblízka podívala na krátery rozrytý povrch naše nejbližšího souputníka. Na vlastní oči si prohlédla i jeho odvrácenou stranu a překonala letitý rekord, když se ocitla až ve vzdálenosti 406 771 kilometr od Země. O více než 6 tisíc kilometrů dál, než posádka smolného Apolla 13 v roce 1970. Program Artemis navazuje právě na slavnou éru amerických letů programu Apollo, ukončeného v prosinci 1972. Také on by měl vyvrcholit přistáním lidské posádky na Měsíci, na které by však měla navázat výstavba lunární výzkumné stanice.

Západ Země, vyfotografovaný posádkou mise Artemis II u Měsíce|foto:NASA, CC0 1.0, ©

Nejdříve se vrátíme k nedávno ukončené misi Artemis II. Proběhlo během ní všechno tak, jak mělo a vládne tedy spokojenost? O tom hovoří Tomáš Přibyl, popularizátor kosmonautiky a spolupracovník brněnské Hvězdárny a planetária. Jak bude program Artemis pokračovat dál? Jak je známo, začátkem letošního roku NASA hned dvakrát v krátkém časovém odstupu oznámila zásadní změny původního plánu. Přinesou mimo jiné napínavý technologický závod firem SpaceX a Blue Origin. Zároveň probíhá nevyhlášený závod na mezinárodní úrovni. Nebezpečí se pro Američany skrývá v čínském lunárním programu. Nemůže se nakonec stát, že Číňané přistanou na povrchu Měsíce dřív, než první z modulů programu Artemis?

„Dědkové“ starých Slovanů a přežívání víry

Vyobrazení slovanských bohů ze spisu Conrada Boteho Cronecken der Sassen (1492)|foto:Wolfgang Beurer, Bayerische Staatsbibliothek München, CC0 1.0, ©

Už dvakrát jsme si v našem pořadu povídali o předkřesťanském náboženství starých Slovanů, o časech jejich pohanské víry, která se nejpozději ve 12. století pod soustředěným tlakem křesťanství začala vytrácet. O slovanském náboženství toho moc nevíme – to, co je nám známo, navíc pochází především ze zpráv křesťanských kronikářů; často různě zabarvených a zkreslených. Týká se to i zpráv o dosud nenalezené svatyni polabských Ratarů Retře, nebo dávno již zaniklé a mořem pohlcené Arkoně kmene Ránů, poslední svatyni boha Svantovíta na příbojem ohlodaném mysu dnes již německé Rujany. Ještě složitější je hledat střípky slovanských mýtů nebo obřadů, které se možná dochovaly v podobě lidových zvyků, případně ve folklóru. O tom jsme si povídali před týdnem.

Jiří Dynda, religionista|foto:Daniela Vrbová, Český rozhlas

Po starých Slovanech se dochovaly různé idoly či modly, v řadě případů nejspíš zpodobnění božstev. Dokážeme tyto bohy identifikovat? O tom hovoří religionista Jiří Dynda ze Slovanského ústavu Akademie věd České republiky v Praze.

Velmi známá jsou vyobrazení nebo ilustrace třeba od Věnceslava Černého nebo Mikoláše Alše, zachycující takzvané „dědky“, jakési přenosné figury bohů, které prý s sebou při svém příchodu nesla družina praotce Čecha. Tyto figury, zobrazované v souvislosti s našimi pohanskými předky také dalšími, především českými a moravskými autory, mají často typizovanou podobu s jakýmisi límci nebo svatozářemi za hlavou. Kde se tahle zvláštní a populární podoba vzala? Religionista Jiří Dynda pochopitelně některá z míst, která jsou s touto starou vírou spjatá, osobně navštívil. Jak na něj zapůsobila a čím? Zbyly tam nějaké hmatatelné stopy nebo jen jakýsi „duch pohanství“, který na těch místech dodnes setrvává?