POVĚST Z HELFENBURKU: Někomu ani zlato nepomůže

Ale zajímavé ruiny, ostatně proto si Helfenburk několikrát v minulosti vyhlédli i filmaři. Helfenburk by se totiž už asi rozpadal, nebýt party nadšenců, kteří ho dávají už několik desetiletí dohromady. Opravili hradby, zříceninu udržují a ta má stále svou zvláštní atmosféru. Podívat se dá i do věže.

Žádný div, že i k Hrádku váže několik pověstí. Tak třeba tato: 

Mladý sedlák v Ostrém u Úštěku, měl  - jak se říkalo kdysi - modré pondělí. O doby, kdy zemřel jeho starý otec, jen hýřil. Začalo to hned o pohřbu. Muzikanti doprovodili hosty i syna do hospody a od té doby přes den spal a v noci se opíjel. I ta nejhlubší studnice má ale své dno: neuplynuly ani dva roky a synovi už nezbylo po otci nic, jen to, co měl na sobě.

Co teď? Do poctivé práce se mu nechtělo. I vzpomněl si, že když jednou popíjel s mlynářem z Horního mlýna, ten řekl „Až bude zle, přijď, vím, jak k penězům zase lehce přijít.“

„Přišel jsi, příteli, v pravou chvíli,“ řekl mlynář, když k němu mladý sedlák nakonec dorazil. „Dnes bude ta správná noc, kdy spolu můžeme jít na Hrádek. Ovšem, pokud máš dost odvahy. Jestli se bojíš, může tě to stát život, “ varoval.

Helfenburk u Úštěka - věž|foto: Dagmar Cestrová

Sedlák ale chtěl peníze, a tak šli. Tma byla, že ji nožem mohli krájet. Mlynář ale znal cestu dobře. Pod hradem se oba zastavili. Mlynář křísnul křesadlem jednou, dvakrát, třikrát a zapálil jakýsi knot. Pak nakreslil křídou dva kruhy. Do jednoho vstoupil sám, do druhého pobídl sedláka: „Brzy to začne. Z kruhu nevystupuj, ale až já půjdu, jdi za mnou.“

Knot dohořel a oba opět zalila tma. Najednou udeřil vítr, začalo se blýskat, hřmělo, hrom bil a lilo jako z konve.

Za hodnou chvíli vyšel mlynář z kruhu a zamířil do hradu. Sedlák za ním. Jako by se celé peklo probudilo: plamenné jazyky vyšlehovaly po obou stranách, rohaté černé postavy a obludy všelijaké přeskakovaly přes cestu. Konečně vstoupili do sklepení.

Tam ležela hromada zlatých peněz, kterou hlídal velký černý havran.  Mlynář si ptáka nevšímal, vyndal zpod kazajky pytel, naplnil ho penězi, sedlák si pak pytel hodin na záda a zamířili zpátky.

Černé mocnosti řádily ještě více. Sedlákovi připadala cesta zpět nekonečná. Ale přece jen došli zase ke kruhům. Jak do nich vstoupili, bylo ticho.

Helfenburk u Úštěka - vnitřní část hradu|foto: Dagmar Cestrová

Šťastně se dostali domů. Mladý sedlák byl zase bohatý, vykoupil statek, u koláře objednal nový vůz a dal na něj závdavek.

Pak ale začal zase žít postaru. V noci v hospodě, ve dne v posteli. Brzy byly zlaťáky pryč a když mladý sedlák přišel ke koláři pro nový vůz, dostal jen kozlík - na víc záloha nestačila. Ještě dlouho potom v Ostrém kozlík ukazovali jako odstrašující památku na to, jak se nevyplatí propadnout alkoholu.

Helfenburk u Úštěka je skrytý v lese|foto: Dagmar Cestrová

Helfenburk u Úštěka - nádvoří|foto: Dagmar Cestrová