POVĚST Z RADOBÝLU: K odměně je lepší nečichat

17. březen 2019

Až půjdete na kopec Radobýl u Litoměřic, třeba abyste obdivovali blízkou Portu Bohemiku, mohli byste zaslechnout ržání koní. Někde v té hoře možná ještě jsou…

Jednou totiž přišel ke kováři v Litoměřicích už z rána podivný malý mužík a požádal ho, aby s ním poslal tovaryše, protože potřebuje okovat koně. Tovaryšovi se moc nechtělo, ten mužíček měl tuze divné oči. Ale mistr přikázal, tak vzal náčiní a šel.

Malý mužík ho vedl k Radobýlu. Cestou na kopec se náhled objevila chodba, kterou vešli do jakési jeskyně a tam stáli koně. Mužík tovaryšovi nařídil, aby je okoval.

Nebylo to snadné. Koně jako by v sobě měli oheň, postát nechtěli…

Opuštěný lom na Radobýlu: na odkryté stěně je vidět, jak tekla láva

Nakonec byl ale přece jen tovaryš s prací hotov a mužíček mu k jeho překvapení nasypal jako odměnu do zástěry koňské koblížky. Pak ho vystrčil z hory ven.

„Tolik práce a pak je za to jen trochu smradlavého hnoje,“ zacpal si nos tovaryš. Hnůj ze zástěry vyházel.

Když přišel domů, všechno mistrovi vyprávěl. A jak sáhl mimoděk do kapsy u zástěry, vytáhl z ní zlatý valounek. To byl ten trošek hnoje, který mu do kapsy zástěry zapadl.

Co mu nohy stačily běžel tovaryš na místo, kde hnůj vyházel. Nenašel ani hnůj, ani zlato. Ani chodbu.

Hodně vody uplynulo od té doby v Labi, které kolem Litoměřic protéká. Kde kdysi stála kovárna, by nám snad řekli v místním muzeu, rozhodně tu dnes žádná není. A Radobýl? Z jeho vrcholu (399 metrů nad mořem) je krásný výhled do krajiny.

Těžil se tu i kámen a byla při tom odkryta zhruba desetimetrová jeskyně. Šlo o puklinu v místě, kde se kdysi opravdu dávno setkaly dva proudy lávy. Mužíka ani koně tam samozřejmě dělníci nenašli. Asi to nebyla ta správné jeskyně. Už proto, že do této by se prostě nevešli…

Radobýl
autor: Jana Ksandrová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová