Pověst z Litoměřicka: U Sutomi možná uslyšíte v lese dusot kopyt, divočáci to ale nebudou

Povídalo se tak o ní ledacos, především že se v ní usadily zlé síly. A řádí hlavně v noci.

Lesy tehdy patřily vrchnosti a poddaní do nich nechodili. Když tak potají – nakrást si klestí nebo dřevo, protože se moc dobře nežilo. Ale tresty, pokud někoho hajný v lese načapal se dřevem, třeba i souškami nebo naloupanou kůrou, byly velmi přísné. Zloděj mohl přijít i o ruku.

Také proto se dva bratři ze Sutomi rozhodli jít do lesa pozdě v noci, aby je nikdo neviděl. V chalupě byla zima a neměli čím zatopit. Protože lesy byly nejhustší právě od Sutomi k Borči, šli tím směrem, doufali, že tak je nikdo při krádeži neuvidí. Staré myslivně se vyhnuli obloukem.

Alespoň si to mysleli… Našli suchý stromek a začali řezat pilou, kterou si vzali s sebou.  
„Slyšíš,“ ozval se najednou jeden z nich. Přestali řezat a v té chvíli uslyšel i druhý z bratrů dusot kopyt. Ale přidal se k tomu i štěkot psů a vzápětí také zvuk loveckých rohů.

To je vyděsilo. Dobře věděli, že vrchnost na lov za hluboké noci nejezdí. Rychle se schovali se do houští.

V tu chvíli se zvedl divý vítr, stromy se začaly ohýbat tak, že se i větve lámaly, a kolem se prohnal jako ve snu obrovský jelen a za ním na černém koni černý jezdec se smečkou psů. Pak nastalo naprosté ticho.

Bratři se tak vyděsili, že nechali pilu pilou a rozběhli se cestou necestou lesem - hlavně pryč. Teprve v tu chvíli zjistili, že jak hledali vhodný stromek k pořezání, došli až do těsné blízkosti staré hájovny. To je vyplašilo ještě víc a pelášili z lesa jako zajíci.

Domů doběhli celí poškrábaní a zakrvácení od větví stromů a trnů z keřů, které se jim stavěly do cesty. Špinaví, šaty rozedrané. Pilu navíc nechali v lese.

Ještě dlouho se pak do lesa nikdo ze Sutomi v noci neodvážil.  A k pověstem o tajemné hájovně se přidala i další – že v její blízkosti v noci loví divý jezdec.