Pověst z Děčínska: O mrtvých jen dobré
Projížděl jednou z Mikulášovic na Velký Šenov kupec. Mířil dál do Německa. Cesta to byla docela krkolomná, přes les. Najednou dostal pořádnou facku.
Ať se rozhlížel, jak chtěl, nikoho neviděl. Nechápal, co se stalo. Všude kolem stály jen smrky a ani jejich větve nebyly tak blízko, aby se mohl o nějakou uhodit.
„Co to,“ říkal si celý překvapený a zmatený.
Stejnou otázku pak položil v hostinci ve Velkém Šenově, protože tvář ho ještě od té facky pálila. „Je vidět, že nejsi zdejší,“ smála se šenkýřka, když mu nesla něco k pití a jídlu. „A nejsi ani první, kdo se takto ptá,“ dodala.
Pak kupci vysvětlila, že uprostřed cesty visí na jednom smrku svatý obrázek. A kdo jede pod ním a pomlouval někdy někoho mrtvého, ten dostane facku.
Kupec na to nic neřekl, jen si přihnul ze džbánu. Vzpomněl si totiž, že než odjel z domova, pomlouval svého zemřelého tchána, že po sobě zanechal málo peněz, protože rozdával almužnu chudým. A o mrtvých se přece má mluvit jen dobře! Hned se rozhodl, že zpátky z Německa do Čech pojede jinou cestou.
No, možná je škoda, že takových obrázků není i dnes rozvěšeno na různých místech vícero. A facky by pak mohly létat nejen za pomluvy mrtvých, ale i živých.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
