Pověst z Děčínska: O mrtvých jen dobré
Projížděl jednou z Mikulášovic na Velký Šenov kupec. Mířil dál do Německa. Cesta to byla docela krkolomná, přes les. Najednou dostal pořádnou facku.
Ať se rozhlížel, jak chtěl, nikoho neviděl. Nechápal, co se stalo. Všude kolem stály jen smrky a ani jejich větve nebyly tak blízko, aby se mohl o nějakou uhodit.
„Co to,“ říkal si celý překvapený a zmatený.
Stejnou otázku pak položil v hostinci ve Velkém Šenově, protože tvář ho ještě od té facky pálila. „Je vidět, že nejsi zdejší,“ smála se šenkýřka, když mu nesla něco k pití a jídlu. „A nejsi ani první, kdo se takto ptá,“ dodala.
Pak kupci vysvětlila, že uprostřed cesty visí na jednom smrku svatý obrázek. A kdo jede pod ním a pomlouval někdy někoho mrtvého, ten dostane facku.
Kupec na to nic neřekl, jen si přihnul ze džbánu. Vzpomněl si totiž, že než odjel z domova, pomlouval svého zemřelého tchána, že po sobě zanechal málo peněz, protože rozdával almužnu chudým. A o mrtvých se přece má mluvit jen dobře! Hned se rozhodl, že zpátky z Německa do Čech pojede jinou cestou.
No, možná je škoda, že takových obrázků není i dnes rozvěšeno na různých místech vícero. A facky by pak mohly létat nejen za pomluvy mrtvých, ale i živých.
Související
-
Pověst z Litoměřicka: Kdysi jezdil poblíž Lovosic ohnivý kočár
Celý zářící, jako by uvnitř hořelo, se objevoval na různých místěch u Lovosic někdy na konci osmnáctého století kočár tažený koňmi. Většinou v noci nebo v podvečer.
-
Pověst z Mostecka: Proč se komořanský vodník chodil vyhřívat na sluníčko
Tam, kde se dnes rozprostírá důl Československé armády, pod zámkem Jezeří, se kdysi třpytila hladina Komořanského jezera. Vytékala z něj řeka Bílina.
-
Pověst z Děčínska: Ploučnici a Labe prý hlídal tajemný rytíř. Zmizel?
Podle jedné pověsti mohl mít Děčín s povodněmi větší problémy, než zatím měl, kdyby řeku nehlídal tajemný rytíř.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
