Pověst z Děčínska: O mrtvých jen dobré
Projížděl jednou z Mikulášovic na Velký Šenov kupec. Mířil dál do Německa. Cesta to byla docela krkolomná, přes les. Najednou dostal pořádnou facku.
Ať se rozhlížel, jak chtěl, nikoho neviděl. Nechápal, co se stalo. Všude kolem stály jen smrky a ani jejich větve nebyly tak blízko, aby se mohl o nějakou uhodit.
„Co to,“ říkal si celý překvapený a zmatený.
Stejnou otázku pak položil v hostinci ve Velkém Šenově, protože tvář ho ještě od té facky pálila. „Je vidět, že nejsi zdejší,“ smála se šenkýřka, když mu nesla něco k pití a jídlu. „A nejsi ani první, kdo se takto ptá,“ dodala.
Pak kupci vysvětlila, že uprostřed cesty visí na jednom smrku svatý obrázek. A kdo jede pod ním a pomlouval někdy někoho mrtvého, ten dostane facku.
Kupec na to nic neřekl, jen si přihnul ze džbánu. Vzpomněl si totiž, že než odjel z domova, pomlouval svého zemřelého tchána, že po sobě zanechal málo peněz, protože rozdával almužnu chudým. A o mrtvých se přece má mluvit jen dobře! Hned se rozhodl, že zpátky z Německa do Čech pojede jinou cestou.
No, možná je škoda, že takových obrázků není i dnes rozvěšeno na různých místech vícero. A facky by pak mohly létat nejen za pomluvy mrtvých, ale i živých.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
