Pověst z Mostecka: Proč se komořanský vodník chodil vyhřívat na sluníčko

24. listopad 2024

Dopolední expres

Ilustrační foto|foto:Fotobanka Pixabay

Tam, kde se dnes rozprostírá důl Československé armády, pod zámkem Jezeří, se kdysi třpytila hladina Komořanského jezera. Vytékala z něj řeka Bílina.

A podle pověsti v něm žil vodník. Ne ledasjaký, protože v místě, kde bylo jezero hluboké, měl svůj palác. Jezero bylo rozsáhlé, místa s hlubokou vodou ale střídaly také ostrůvky a mokřady.

Palác na dně jezera byl prý krásný a rozsáhlý, stěny zdobené říčními perlami, barevnými minerály ze dna jezera a kolem plavaly barevné rybky. Ale mělo to háček – protože byl palác hluboko, byla v něm zima. Voda dolů nepropustila žádný z paprsků slunce.

Vodní pán tam žil sám a bylo mu nejen smutno, ale i zima. Žádný div, že vylézal na břeh, posedával na kamenech, v korunách stromů kolem vodní plochy nebo se vyhříval na sluníčku na některém ostrůvku. Lidí se stranil.

Přesto ho jednou přistihla dívka z Komořan, která se šla vykoupat do jezera, jak sedí na břehu a hledí na hladinu. Jeden se lekl druhého, ale dívce to nedalo, bylo jí smutného muže líto, a tak i když jí bylo jasné, že jde o vodníka – na fráčku měl orobinec a kapalo z něj - zkusila ho oslovit.

„Proč jsi tak smutný, říká se, že máš dole krásný palác.“

„Jsem tam sám. Půjdeš se mnou?“

Děvče se leklo a chtělo utéct. Vodník na ni ale křikl: „Neboj se, neublížím ti. Jen se nechoď do těchto míst koupat.“

Kdo se totiž přiblížil při koupání k jeho paláci, toho stáhl do hlubin, do svého sídla. Ani ho nemusel topit, člověku z té zimy podle pověsti tak ztuhla krev v žilách, že vodníkovi stačilo jen počkat, než zemře, a pak lapit jeho duši. Nedával je do hrníčků jako jiní vodníci, ale do krásných nádob z krystalků ledu.

Jezero je pryč. V první polovině 19. století ho nechal vysušit kníže Ferdinand z Lobkovic. Palác na dně ani vodníka ale tehdy lidé nenašli. Byl z vody, rozpadl se. A vodník? Kam zmizel? To pověst nevypráví.

Třeba se přestěhoval do řeky Bíliny a je dnes uvězněn někde v potrubí, do kterého byla Bílina kvůli těžbě svedena. Některé plány ale naznačují, že by se opět mohla dočkat svého přirozeného koryta.

Třeba se pak objeví i komořanský vodník.

autor: ces

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Pověst z Děčínska: Ploučnici a Labe prý hlídal tajemný rytíř. Zmizel?

Podle jedné pověsti mohl mít Děčín s povodněmi větší problémy, než zatím měl, kdyby řeku nehlídal tajemný rytíř.
Pověst ze Šluknovska: Proč se z podkroví zámku ozývalo mužské naříkání

Z podkroví šluknovského zámku se prý hlavně dříve ozývalo naříkání. To duch někdejšího zámeckého pána plakal nad tím, co způsobil své ženě.
Pověst ze severu: Víte, jak vypadá skřítek řeky Ohárky?

Řeky prý mají obvykle své duchy a skřítky. A to platí také o řece Ohře, které lidé žijící poblíž neřeknou jinak než Ohárka.