Pověst z Mostecka: Proč se komořanský vodník chodil vyhřívat na sluníčko
Tam, kde se dnes rozprostírá důl Československé armády, pod zámkem Jezeří, se kdysi třpytila hladina Komořanského jezera. Vytékala z něj řeka Bílina.
A podle pověsti v něm žil vodník. Ne ledasjaký, protože v místě, kde bylo jezero hluboké, měl svůj palác. Jezero bylo rozsáhlé, místa s hlubokou vodou ale střídaly také ostrůvky a mokřady.
Palác na dně jezera byl prý krásný a rozsáhlý, stěny zdobené říčními perlami, barevnými minerály ze dna jezera a kolem plavaly barevné rybky. Ale mělo to háček – protože byl palác hluboko, byla v něm zima. Voda dolů nepropustila žádný z paprsků slunce.
Vodní pán tam žil sám a bylo mu nejen smutno, ale i zima. Žádný div, že vylézal na břeh, posedával na kamenech, v korunách stromů kolem vodní plochy nebo se vyhříval na sluníčku na některém ostrůvku. Lidí se stranil.
Přesto ho jednou přistihla dívka z Komořan, která se šla vykoupat do jezera, jak sedí na břehu a hledí na hladinu. Jeden se lekl druhého, ale dívce to nedalo, bylo jí smutného muže líto, a tak i když jí bylo jasné, že jde o vodníka – na fráčku měl orobinec a kapalo z něj - zkusila ho oslovit.
„Proč jsi tak smutný, říká se, že máš dole krásný palác.“
„Jsem tam sám. Půjdeš se mnou?“
Děvče se leklo a chtělo utéct. Vodník na ni ale křikl: „Neboj se, neublížím ti. Jen se nechoď do těchto míst koupat.“
Kdo se totiž přiblížil při koupání k jeho paláci, toho stáhl do hlubin, do svého sídla. Ani ho nemusel topit, člověku z té zimy podle pověsti tak ztuhla krev v žilách, že vodníkovi stačilo jen počkat, než zemře, a pak lapit jeho duši. Nedával je do hrníčků jako jiní vodníci, ale do krásných nádob z krystalků ledu.
Jezero je pryč. V první polovině 19. století ho nechal vysušit kníže Ferdinand z Lobkovic. Palác na dně ani vodníka ale tehdy lidé nenašli. Byl z vody, rozpadl se. A vodník? Kam zmizel? To pověst nevypráví.
Třeba se přestěhoval do řeky Bíliny a je dnes uvězněn někde v potrubí, do kterého byla Bílina kvůli těžbě svedena. Některé plány ale naznačují, že by se opět mohla dočkat svého přirozeného koryta.
Třeba se pak objeví i komořanský vodník.
Související
-
Pověst z Děčínska: Ploučnici a Labe prý hlídal tajemný rytíř. Zmizel?
Podle jedné pověsti mohl mít Děčín s povodněmi větší problémy, než zatím měl, kdyby řeku nehlídal tajemný rytíř.
-
Pověst ze Šluknovska: Proč se z podkroví zámku ozývalo mužské naříkání
Z podkroví šluknovského zámku se prý hlavně dříve ozývalo naříkání. To duch někdejšího zámeckého pána plakal nad tím, co způsobil své ženě.
-
Pověst ze severu: Víte, jak vypadá skřítek řeky Ohárky?
Řeky prý mají obvykle své duchy a skřítky. A to platí také o řece Ohře, které lidé žijící poblíž neřeknou jinak než Ohárka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka