O zeď v ústecké Matiční ulici se zajímal celý svět. Padla před 25 lety

Americký kongresman, evropský komisař, český prezident i premiér, televizní štáby z celé Evropy, ze severní Ameriky i Jižní Korey a samozřejmě všechna česká média – noviny, rádia i televize. Ti všichni se na podzim roku 1999 zajímali o Matiční ulici v Ústí nad Labem. Vyrostla tam totiž zeď, která oddělovala starousedlíky od lidí, kteří žili v bytech pro neplatiče.

Matiční ulice v Ústí nad Labem|foto:Iveta Lhotská, MAFRA / Profimedia

Jak na konci 90. let Matiční vypadala, popisuje tehdejší starosta ústeckého obvodu Neštěmice, kam ulice spadá, Pavel Tošovský: „Tam stály čtyři činžáky – dva krajní byly neodbydlené, ty prostřední dva obvod Neštěmice za asi devět milionů korun zrekonstruoval. Byly tam malometrážní byty, do kterých byli nastěhováni lidé, kteří dlužili za byty – třeba za 4+1 v panelovém domě. My jsme se s nimi soudili a soud řekl, že je můžeme vystěhovat, ale že jim musíme poskytnout náhradní byty.“

Šlo o byty menší, druhé kategorie. „Lidé tam měli teplou vodu v bojleru a toalety na pavlači, jinak ale splňovaly standard bytů druhé kategorie,“ doplnil Tošovský.

Mělo to etnický rozměr, myslí si ředitel ústecké pobočky Člověka v tísni

V Matiční ulici působí také organizace Člověk v tísni. Na začátky svojí práce tam vzpomíná současný ředitel její ústecké pobočky Vít Kučera.

„Pod Člověkem v tísni jsem v Matiční ulici začal pracovat v srpnu 1999. Tehdy ty domy, které už jsou dneska stržené, byly plné lidí – mohlo jich tam být třeba kolem 140. Začali jsme tam dělat práci s dětmi, ale pracovali jsme i s dospělými. Sprchy byly v těch domech ve sklepích, museli se v nich střídat – klíče měl domovník. Šlo o malometrážní byty, ve kterých žily vícečetné rodiny, takže tam byly dost natěsnané. Dost se tam objevovala plíseň – nebydlelo se tam hezky,“ přibližuje Kučera.

Ve dvou pavlačových domech bydlely desítky chudých a často nezaměstnaných lidí, převážně Romů. Přes ulici stálo několik rodinných domků.

Způsob života obou skupin byl těžko slučitelný. Podle tehdejšího starosty Neštěmic Pavla Tošovského se jednalo o sousedský spor – jeho jádrem bylo chování lidí z městských činžáků.

Stavba zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem pokračovala i přes protesty|foto:Libor Zavoral, ČTK

„Když to řeknu velmi eufemisticky, tak byli hluční a nepořádní. To samozřejmě lidem, kteří bydleli naproti, vadilo. Sepisovali petice, ke kterým se připojili i lide z okolí Matiční, z toho takzvaného Nového Světa. Chtěli, aby obvod, potažmo magistrát, tu situaci nějak řešil,“ shrnuje Tošovský.

„Rozhodně to mělo etnický rozměr, protože tam byli z 99 procent sestěhováváni jen Romové. Říkalo se, že jde o lokalitu pro neplatiče, nejen z našich šetření přitom vyplynulo, že ne všichni byli neplatiči. Někdo třeba přišel o bydlení, požádal o byt a dostal ho v Matiční. Velká část těch lidí dluhy měla, ale ten etnický rozměr byl v tom, že když byl člověk Rom, tak dost často končil tam, když se mu něco přihodilo nebo když dlužil. Jinak šlo samozřejmě o sociální potíže, které vznikají, když se chudí sestěhují na jednu hromadu,“ doplňuje Vít Kučera z organizace Člověk v tísni.

Město Ústí nad Labem, případně jeho obvod Neštěmice, tak muselo řešit problém, na který samo zadělávalo. A problém dál kynul.

Poslední kapka

Tehdejší starosta Pavel Tošovský popisuje poslední kapku ve sklenici bídy a beznaděje: „Bylo to, myslím, o Velikonocích roku 1998, kdy poněkud opilí lidé z té oblasti tak nějak oslavovali na chodníku a nějak jim tam vypadlo nějaké dítě a projíždějící automobil do něj narazil. Nestalo se nic, ale automobilista udělal v tu chvíli asi nejhorší věc, co mohl, a to tu, že zastavil. Ti lidé se na něj vrhli, snažili se ho vytáhnout z auta – zlomili mu přitom ruku. Nakonec tam přijeli městští policisté, které ten dav začal lynčovat. Dopadlo to tak, že skončili v nemocnici a pro jednoho to byla tak hrozná událost, že u městské policie skončil.“

Plot v Matiční ulici v Ústí nad Labem, říjen 1999|foto:Tomáš Krist, Profimedia

Za to, že všechno nedopadlo ještě mnohem hůř, může podle Tošovského skutečnost, že se nakonec státním policistům podařilo výstřely do vzduchu situaci deeskalovat. „To už byla pro ty slušné obyvatele poslední kapka – žádali, aby se tam postavila čtyřmetrová zeď,“ dodává Tošovský.

A tady začíná sláva Matiční ulice v nepěkné části Ústí nad Labem, která je dlouhá asi 230 metrů.

Na to, jak se o celou věc začali zajímat novináři, vzpomíná fotograf České tiskové kanceláře Libor Zavoral.

„U zrodu té kauzy, která byla celosvětová, stála naše redaktorka Eliška Cesarová. Ona chodila na neštěmické zastupitelstvo, a tam se objevilo, že chtějí řešit problém mezi starousedlíky a Romy, kteří bydleli v Matiční, tak, že tam postaví zeď. Eliška to jako redaktorka ČTK napsala a tak se to dostalo ven,“ vzpomíná Zavoral.

Zastupitelstvo Neštěmic rozhodlo, že problémy v Matiční bude řešit oddělením sestěhovaných neplatičů od starousedlíků z rodinných domů.

Tehdejší starosta obvodu Pavel Tošovský upozorňuje na to, že oproti původnímu plánu se zeď zmenšila: „Vlastně se to stalo spíš jen takovým plotem, byla to taková keramická skládačka. Napsal se takový projekt na chodníky a hřiště, které se situovalo na druhou stranu, než bydleli ti domkaři. S tím řešením celé zastupitelstvo souhlasilo a obě ty strany to přijaly. U toho nového plotu byly dva vchody, nebyl ale prostupný tam, kde bydleli ti domkaři.“

Zeď v Matiční se hodila politikům i aktivistům

K plotu začali podle Tošovského přijíždět romští aktivisté z celé republiky, kteří jinak celému problému vůbec nerozuměli. „Snažili se především přesvědčit zástupce těch Romů z Matiční, aby s tím nesouhlasili, že je to diskriminace, čemuž ani ti lidé z Matiční nerozuměli,“ poslal Tošovský.

Zprava: neštěmický starosta Pavel Tošovský, poslanec Evropského parlamentu Jürgen Schröder a poslanec parlamentu ČR Vladimír Laštůvka při návštěvě Matiční ulice v Ústí nad Labem|foto:Libor Zavoral, ČTK

Plot nakonec vyrostl v noci na 13. října 1999. Okamžitě se o něj začala zajímat média i politici z celého světa a vláda i parlament České republiky. Zeď nebo plot kritizoval prezident Václav Havel, premiér Miloš Zeman, evropský komisař Günter Verheugen nebo americký kongresman Christopher Smith.

Mediální zájem o tehdejší dění popisuje Vít Kučera z organizace Člověk v tísni: „Jezdila sem spousta médií i politiků, a to i ze světa. Jezdili sem také romští aktivisté. Ti lidé, co za tou zdí v Matiční žili, z toho byli zmatení a někteří i naštvaní. Někteří říkali, že se tam cítí jako zvířata vzoo,“ popisuje Kučera.

„Můj osobní názor je, že si tam politici jezdili dělat nějaké politické body – prostě se tam objevili, novináři o nich napsali a oni si připsali čárku,“ doplňuje fotograf České tiskové kanceláře Libor Zavoral.

O Matiční ulici se jednalo také v parlamentu. Poslanci zrušili usnesení zastupitelstva a situace připomínala přetahovanou mezi zákonodárci a samosprávou – to vše samozřejmě pod stálou září reflektorů.

„Zajímavé bylo, že kvůli tomu zasedal parlament, a nenapadlo je nic jiného, než zrušit to usnesení, ale oni zrušili celé to usnesení o tom, že město postaví chodníky, hřiště a plot. Podle toho jejich usnesení bychom tedy měli rozebrat chodníky, zrušit hřiště a vyndat plot. To jsme si nenechali líbit – napadli jsme to usnesení parlamentu a začal soudní spor. Dávali jsme také ústavní stížnost na zákon, který umožňoval parlamentu rušit usnesení samospráv, a ten ústavní soud jsme vyhráli,“ vysvětluje tehdejší starosta Neštěmic Pavel Tošovský.

Peníze od státu situaci vyřešily?

Nejvyšším představitelům státu se nelíbilo, jaký stín vrhá celá kauza na Českou republiku. Přece jen se psal rok 1999 a právě jsme vstoupili do NATO. Usilovali jsme také o vstup do Evropské unie.

„Tenkrát premiér Zeman odvolal pana Uhla a poslal sem pana Zářeckého, a to byl člověk, se kterým se dalo jednat. Nakonec jsme se s ním dohodli, že nám vláda pošle peníze na to, abychom domky starousedlíků vykoupili a zrekonstruovali okolí Matiční ulice,“ shrnul Tošovský.

Řešení se tedy našlo, tedy alespoň pro lidi z rodinných domků. Plot kolem městských činžáků zmizel 24. listopadu 1999, na svém místě stál asi šest týdnů.

Svojí činnost tam alespoň rozšířil Člověk v tísni. „Když došlo k tomu, že neštěmická radnice dostala těch 10 milionů korun od státu, aby ten plot nestál, tak nám z té částky věnovala peníze na to, abychom si jeden z těch domů odkoupili a mohli začít poskytovat kvalitnější služby. Být Romem z Matiční, to byl tenkrát při hledání zaměstnání cejch,“ říká ředitel jeho ústecké pobočky Vít Kučera.

Plot z Matiční ulice dnes odděluje ústeckou zoo od Drážďanské ulice|foto:Stanislava Brádlová, Český rozhlas

Zeď z Matiční zmizela, novináři se vrátili do západní Evropy, Spojených států, Jižní Korey i do Prahy, politici už neměli důvod se tam ukazovat a chudí a zadlužení lidé zůstali. Alespoň prozatím.

Tehdejší starosta Neštěmic Pavel Tošovský postup města i obvodu hájí: „Ukázalo mi to, že když člověk trvá na svém a nebojí se, tak nakonec dosáhne svého. Byla v tom i trochu taková ta chlapská ješitnost, protože leckdo říkal, že to nepostavíme.“

„Byl to symbol moci té radnice, i když to ty problémy těch starousedlíků neřešilo, protože ten plot pak šel velmi rychle k zemi. Z mého úhlu pohledu to byla taková stavba z trucu,“ myslí si Vít Kučera z Člověka v tísni.

Problémy nezmizely

Slavný plot v současnosti odděluje v Ústí nad Labem zoologickou zahradu od Drážďanské ulice. Problémy, kvůli kterým ho do města přivezli, ale nezmizely.

„Došlo tam k demolici těch objektů, protože byly vybydlené. Je to taková ukázka toho, jak to dopadá s objekty a lokalitou, kde žijí lidé, kteří dělají problémy a odmítají se chovat tak, jak je obecně zažito mezi lidmi, kteří normálně pracují. Tohle není konečná – bude to pokračovat, protože to podle mě stát ani nikdo jiný neřeší. Ten problém se bude zvětšovat a rozšiřovat – bude nutit spoustu slušných lidí, kteří chtějí mít klid, k tomu, aby opouštěli své domovy – tak, jak tomu bylo v Matiční,“ konstatuje současná starostka Neštěmic Yveta Tomková z hnutí Vaše Ústí.

Demolici domů v Matiční ulici provedlo speciální rypadlo pomocí hydraulických nůžek|foto:Jan Bachorík, Český rozhlas

V Matiční je dnes už klid. Většina jejích bývalých obyvatel totiž žije někde jinde.

Většinou uslyšíte, že jsou hluční, nepořádní, nezaměstnaní, nerespektují pravidla a častou berou drogy. Málo se ovšem zdůrazňuje, jak těžké je se z takového prostředí dostat a jak dlouho to trvá. Pomáhá při tom třeba organizace Člověk v tísni.

„Máme individuální úspěchy, s konkrétními lidmi nebo rodinami. Ta sociální služba ale nedosáhne všude – nedokážeme změnit celé Předlice, aby vypadaly lépe. Dokážeme prostě pomáhat jednotlivým rodinám – za ty roky je možná menší nezaměstnanost a dost lidí i z těchto sociálně vyloučených lokalit se oddlužilo. Zároveň to ale neznamená, že když se ti lidé dostanou z nějakých sociálních potíží, že se do nich nedokážou za pár let opět dostat,“ uzavírá Vít Kučera.

Řešení sociálních problémů, kterými trpí města na severu Čech, nejsou jednoduchá a trvají velmi dlouho. Jací byste byli vy, kdybyste vyrostli v Matiční ulici?