POVĚST DRUHÁ Z RONOVA: Proč nechodit na hrad v poledne

Rytíř z Ronova - ilustrace k pověsti
Rytíř z Ronova - ilustrace k pověsti

Přiměla vás naše první pověst o Ronově z minulé neděle k návštěvě této pozoruhodné zříceniny? Pak se tam ale nezdržujte přes poledne. Mohli byste potkat zakletého rytíře.

Pán Jan z Ronova nedal nikomu za svého života pokoj, a proto ho po smrti sám v hrobě neměl. Hrad byl dávno v rozvalinách a duch pana Jana ještě kolem bloudil a lidi pokoušel. Pokud někdo zůstal na Ronově o poledni, duch pana Jana ho vystrašil. Tu člověku přejela ledová ruka po obličeji, tu mu náhlý závan větru shodil čepici a už ji nenašel, jindy zase odvážlivec uklouzl na rovné cestě, jako by mu někdo nohy podrazil.

Místní o kouzlech věděli, proto nikdo ani za nic nezůstával ve zříceninách přes poledne. Nevěděli to ale náhodní pocestní a pak vyděšeně vykládali, co jim rytíř způsobil.

Tehdy se do Kravař přistěhoval zedník Tomáš. Samozřejmě i on o tom, co se na Ronově děje, věděl. Ale jen se smál: „Babské pověry,“ říkal. „Na mne by si pan Jan nepřišel...“

A přišel. Jednoho dne o půlnoci se Tomáš z ničeho nic vzbudil a viděl u postele rytíře. Kývl, že ho má následovat. Tomáš šel, nohy ho nesly i proti jeho vůli.

Ráno Tomáš vyprávěl ženě, co se stalo. A že teď musí noc co noc jít na Ronov, aby se tam s rytířem modlil za jeho hříchy a pro vysvobození.

Dvanáct dlouhých let chodil Tomáš k rozvalinám hradu Ronov. A jako by scházel před očima. Když uplynul dvanáctý rok, Tomáš zemřel, pan Jan byl vysvobozen. 

Vdova se odstěhovala, domek zůstal opuštěný. Lidé se mu na sto honů vyhýbali, a tak se pomalu rozpadal v hromadu sutin. Dnes už nikdo ani neví, kde vlastně stál.

Zřícenina hradu Ronov na Českolipsku

Zřícenina hradu Ronov u Blíževedel stojí na strmém čedičovém kuželu ve výšce 562 metrů nad mořem. Kdysi výstavný hrad je už od roku 1608 označován jako pustý, navíc ho pak ještě ve třicetileté válce vypálili Švédové. 

Kdo tam zajde a pustí se dál po červené turistické značce, dojde k rybníkům a pak po modré až do Zahrádek na vlak. Krásná procházka se spoustou zajímavých míst. Zacházet si (po zelené značce) do Kravař, nemá cenu - kde Tomáš bydlel, už nezjistí.

Pokud tam tedy půjdete, buďte opatrní. I když má být podle pověsti rytíř Jan vysvobozený, není to prý stoprocentně potvrzeno - jak to bylo, ví jen jeho duch a už zemřelý Tomáš. Občas se tam i dnes prý nějaký podivný větrný vír objeví nebo někomu něktrá věc záhadně zmizí. 

Spustit audio
autor: Jana Ksandrová

Související