POVĚST Z TEREZÍNA: Tři buchty jako výkupné pro vodníka

Tehdy Ohárka tekla o několik set metrů výhodněji než dne. Nové koryto - několik set metrů východněji - řeka dostala, když se stavělo město Terezín. No a na staré řece kdysi pracoval převozník. Vadilo mu, že se tam topí tolik lidí. A protože občas vídával vodníka, tak se ho na to zeptal:

„Potřebuji hodně dušiček. Čím více lidí utopím, tím dříve budu vysvobozen,“ řekl bez dalšího vysvětlení, co tím vysvobozením myslí. „No a zítra to bude někdo další,“ dodal a vyzval převozníka, ať večer přijde, že sám uvidí.

Převozníkovi se k vodě příliš nechtělo, ale šel. Napadlo ho, že by mohl utonutí dalšího nešťastníka nějak zabránit. A tak viděl, jak kočí z pivovaru z nedalekých Litoměřic vjíždí do Ohře plavit dva koně. Najednou zmizel pod vodou. Převozníkovi se sice podařilo přivolat pomoc, ale muže vytáhli z vody už mrtvého.

Převozník se pak vodníka bál, ale potřeboval s ním být zadobře, aby mu neškodil, až bude někoho převážet. Proto mu nosil jednou týdně tři buchty - jednu s mákem, jednu s povidly a jednu s tvarohem.

Koryto Ohře pod mostem v Terezíně za sucha|foto: Michal Malý

Jednou ale našel převozník vodníka schouleného, zesláblého sedět na splavu. Čekal na něj a řekl mu, že buchty už nosit nemusí. A lidem že už škodit také nebude. Pak skončil do vody a už se nikdy neukázal.

Jenže lidé se topili dál i bez vodníka. Řeka byla místy hluboká a plná vírů a spodních proudů.  Už je to ale dávno. Řeku zregulovali při stavbě Terezína, pak se koryto ještě několikrát upravovalo. Zmizel i převozník. V Terezíně postavili most a pod ním splav. Vloni, v suchém létě, vznikl pod mostem velký písečný ostrov, voda tekla ani ne polovinou koryta. Vodník by se asi neměl ani kde schovat.