Pověst z Teplicka: Proč se Komáří vížka jmenuje po komárech, když tu nejsou
Možná by se nějaký komár našel, ale aby jich tu žily houfy, tak to zase ne. Kde se tedy vzal ten název?
Podle pověsti žila pod horou ve svém domku babka, která byla chudá. Jediné, co ji drželo při životě, byla její kravička. Dodávala mléko a dělala staré ženě i společnost.
Krávy si ale všiml loupežník, který řádil tehdy na hoře a v okolí. A krávu ukradl.
Pro starou ženu byla ztráta zvířete pohroma. Nevěděla, že ho ukradl loupežník, myslela, že se jí kravička někam zatoulala. Bála se, aby ji nedostali vlci, a tak ji šla hledat. V lese zabloudila.
„Přišla jsem o krávu a teď ještě přijdu o život,“ napadlo ji. Bolely jí nohy, celé tělo, a nemohla už dál. Přece jen už jí byla pěkná řádka let. Odevzdaně si sedla na velký kámen mezi stromy s tím, že život je na ni tak krutý, že snad nemá ani smysl dál žít.
Vtom se mezi stromy objevila žena se stříbrnými vlasy a přišla ke staré ženě. „Neboj se, všechno dobře dopadne,“ řekla. „Běž domů a uvidíš,“ dodala. A ukázala jí, jak se z lesa vymotat.
Babka došla do své chalupy. Ani nevěděla, co se kvůli její kravičce tam na kopci děje dál. Tedy že žena se stříbrnými vlasy je čarodějnice, která lidem ráda škodí, ale občas udělá i dobrý skutek.
Čarodějka seslala na loupežníka hejno komárů. Bylo tak velké, že ho celého zasypalo a nakonec uštípalo. Kravka pak sama našla cestu domů. Od té doby se prý říká hoře Komáří vížka.
Komáry v názvu to vysvětluje, ale co ta vížka, tedy věžička? Možná je tu jiné vysvětlení.
Původně mělo být kdysi za pohanských dob, na hoře obětiště. Měli tu žít i pohanští kněží. Tato historie se údajně váže ke slovanskému kmeni Mogelinů. Svým kněžím prý říkali mykové a z toho vznikl německý název Mykenberg – dá se přeložit i jako kněžiště. No a zkomolením pak Mückenberg, tedy dá se přeložit jako Komáří hora nebo místní začali říkat Komáří vížka.
Lidem ani nepřišlo divné, že na hoře ve skutečnosti žádné houfy komárů nežijí a že podle toho název nesedí. Z vrcholu (806 m n. m.) je úžasný rozhled a člověk si připadá v tom obrovském prostoru krajiny docela maličký. Tak proč ne jako komár…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.