POVĚST Z PLOSKOVIC: Proč má socha Marie dvě tváře
U ploskovického nádraží, přímo vedle silničního tahu Litoměřice - Česká Lípa, stojí podivná socha. Jsou to vlastně jakoby sochy dvě, spojené zády. Z jedné strany je Panna Marie jak se modlí, z druhé strany je s děťátkem.
Jedna ze soch se dívá přímo na Ploskovice, především na ploskovický zámek, který je vzdálený necelý kilometr a půl od ní. A co pojí sochu se zámkem?
Jak praví pověst, tenkrát, když mladí i staří nosili bílé paruky, bývalo na ploskovickém zámku veselo. Panstvo hýřilo nocí i dnem. V parku a zvláště v podzemních umělých jeskyňkách hlaholil zpěv a smích od západu slunce do jeho východu a tak dokola. Staleté lípy v parku by i dnes mohly mnohé vyprávět.
Nejrozpustileji si vedly mladé šlechtičny Marie a Sibyla. Aby umlčely hlas zlého svědomí, daly vytesat sochu Pany Marie a od zámeckého parku až k ní daly vysázet řadu topolů. Kdykoliv však poklekly, aby se pomodlily, obrátila se k nim socha zády.
Mladé šlechtičny hledaly radu u jezuitů ve Velkém Újezdě. Ti jim řekli, že se na ně Panna Marie hněvá kvůli jejich rozmařilému životu. A že ji mohou usmířit, pokud se samy změní a povedou život řádný.
Ale cesta cnosti je trnitá a mladé šlechtičny se rozhodně nechtěly svých rozmařilostí vzdát. Pomohl jim chytrý sochař. Vytesal na zadní straně Panny Marie druhou. A tak když se socha k modlícím se šlechtičnám otočila zády, druhá k nim byla obrácena obličejem. Nakonec se otáčet přestala...
Dávno už dívky ukončily svůj veselý život, jen socha zůstala. Zůstal i krásný ploskovický zámek s nádherně udržovaným parkem. I ty topoly tam ještě dlouho stály a lemovaly polní cestu ze zámecké zahrady přímo k soše a později i k nádraží. Ostatně jedna polní cesta vede od nádraží a tedy i sochy do Ploskovic i dnes.
A jak to bylo se sochou doopravdy? Podle údajů z Národního památkového ústavu nechala dvojsochu Marie postavit v první polovině 18. století majitelka panství Anna Marie Františka Toskánská. A vytvořil ji kamenický mistr z Verneřic za 50 zlatek. Na římse soklu pak stojí trojice českých zemských patronů - svatí Vojtěch, Vít a Prokop. Proč ovšem nemá Marie jen jednu tvář, ale dvě, se neví.
Socha se už rozpadala, než ji v roce 1955 zachránil restaurátor. A tak ji můžeme obdivovat dnes i my.
Související
-
POVĚST Z RADOBÝLU: K odměně je lepší nečichat
Až půjdete na kopec Radobýl u Litoměřic, třeba abyste obdivovali blízkou Portu Bohemiku, mohli byste zaslechnout ržání koní. Někde v té hoře možná jsou…
-
POVĚST DRUHÁ Z RONOVA: Proč nechodit na hrad v poledne
Přiměla vás naše první pověst o Ronově z minulé neděle k návštěvě této pozoruhodné zříceniny? Pak se tam ale nezdržujte přes poledne. Mohli byste potkat zakletého rytíře.
-
POVĚST Z RONOVA: Hadí královna
Dávno, pradávno je tomu, kdy bývala pod Ronovem hadí královna. Nosila na hlavě zlatou korunku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
