Za růžovou barvu v himalájské soli může obsah železa. Jde prý o nejčistší sůl na světě
Himálajská, nebo také růžová sůl má díky obsahu sloučenin železa charakteristickou růžovou barvu. Je považována za nejčistší sůl na světě.
Koncentrace soli poblíž indického Pandžábu byla údajně odhalena už kolem roku 326 před naším letopočtem, kdy se jednotky vedené Alexandrem Velikým zastavily, aby tam odpočívaly. Vojáci si prý všimli, že jejich koně olizují slané skály.
Od té doby byla tato sůl pravděpodobně těžena, první záznamy o těžbě ale pocházejí až z roku 1200.
Sůl vznikala v oblasti dnešních Himálají v období starohor pomalým odpařováním mělkého moře. Následným pohybem zemských vrstev se solná ložiska dostala hluboko pod povrch. Od té doby byla sůl ukryta pod zemí a izolována od okolí a lidské činnosti.
Himalájská sůl se těží ručně a není nijak upravována. Růžovou barvu jí dodávají stopová množství iontů železa.
Můžete ji použít stejně jako běžnou sůl – hodí se i do koupelí nebo do solných jeskyň. Čím více železa obsahuje, tím více je její růžová barva intenzivní.
Růžová sůl zabraňuje nadměrnému zadržování vody v těle, je lehce vstřebatelná pro organismus, přitom její přebytky tělo vyloučí bez problémů.
Tím, že se v těle nehromadí, nevznikají v těle usazeniny v kloubech nebo v ledvinách, zvyšuje pevnost kostí. A ještě jedna výhoda – při jejím dlouhodobějším užívání má člověk prý i menší potřebu solit.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
