Co zabíjí vzrostlé jilmy, jasany nebo smrky pichlavé a jak se v naší přírodě žije losům evropským

V úvodním přehledu zajímavostí vám přiblížíme marný boj salvadorských úřadů i rybářů s invazivní rostlinou babelkou v jezeře Suchitlán, dozvíte se, kolik u nás letos hnízdilo orlů královských a kolik vyvedli mláďat, pozveme vás k návštěvě Velkého egyptského muzea pod pyramidami v Gíze, spolu s českými potápěči se ponoříme k vraku lodi Britannic v Egejském moři a prozradíme vám, kde se našel poklad barona Liebiega, ukrytý na konci druhé světové války.

Stromy a houbové patogeny

Jasan ztepilý napadený houbou|foto:Profimedia

Kdy jste naposledy viděli pěkný vzrostlý jilm? Mladé jilmy jsou sice poměrně hojné, ale velké stromy v přírodě uvidíte jen zřídka. Nedaří se ani jasanům; v sudetských pohořích zase hromadně usychají porosty původem amerického smrku pichlavého, který tam byl kdysi vysazován kvůli své odolnosti. Bezprostředními viníky této tragické skutečnosti jsou houby, často ve spolupráci s hmyzem. Houby, které se u nás nevyskytovaly a naše dřeviny na ně proto nejsou zvyklé. Přizpůsobí se, nebo vyhynou?

Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu při zkoumání kmene odumřelého stromu|foto:Eva Kézrová, Český rozhlas

Naše příroda i my, lidé, čelíme neustálému tlaku nových patogenů, včetně těch houbových, říká Miroslav Kolařík, vedoucí Laboratoře genetiky a metabolismu hub Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Scénář je vždy podobný tomu, který jsme zažili v covidovém období. Migrací k nám přijde nějaký patogen ze vzdálené oblasti, většinou z Asie či Ameriky, a ve svém novém areálu napadne organismy, které na něj nejsou zvyklé. Vypukne epidemie. Za posledních deset nebo patnáct let se rok co rok na evropském kontinentu objeví nějaký nový houbový patogen. Odnášejí to i stromy... Docházelo k epidemiím houbových patogenů u dřevin i v minulosti? A víme, jak se s těmito patogeny tehdejší stromy dokázaly vypořádat?

Největší a nejskrytější: Los evropský u nás

Los|foto:Profimedia

Po letošního anabázi mladého losa Emila, který za velkého zájmu veřejnosti prošel z Polska napříč Moravou do Rakouska, kde byl nakonec uspán a převezen na Šumavu, už asi málokoho překvapí, že se v naší přírodě losi evropští už více než půl století vyskytují. Los je největší zástupce čeledi jelenovitých a zároveň největší zvíře, na které u nás můžete narazit. Pokud budete mít štěstí – to jsme si v Planetáriu říkali před deseti lety. Losích poutníků však zdá se poslední dobou přibylo. Další se nedávno vyskytl i na Děčínsku. Možná nevíte, že od poloviny 70. let minulého století se u nás losi dokonce rozmnožují. Bylo to tak i v pravěku, a dokonce ještě ve středověku. Pak losi z naší přírody zmizeli. Jak došlo k tomu, že jsou zase zpátky? A kde se s losy můžeme setkat?

Začněme dávnou přítomností losů na našem území. Odkud o nich víme? Jak nám před deseti lety řekl zoolog Miloš Anděra, naše informace pocházejí hlavně ze dvou zdrojů...