Seslička - americká houba na Pálavě, občanská věda v mykologii a rady jak spolykat co nejméně plastů

V úvodním přehledu zajímavostí si povíme o kalcitové výzdobě nově objeveného Sintrového jezírka v Králově jeskyni u Tišnova, zmíníme se o nedávném objevu asteroidu, který vzápětí shořel v atmosféře nad Filipínami, a také o jiné, podstatně větší srážce, která před čtyřmi miliardami let postihla Jupiterův měsíc Ganymédes, představíme výsledky analýzy tří skleněných kuliček z Měsíce, které jsou důkazem měsíčního vulkanismu z dob dinosaurů a krátkou poznámku věnujeme i přistání vesmírné lodi Starliner od firmy Boeing, která svou posádku neplánovaně zanechala na Mezinárodní vesmírné stanici.

Seslička poduškovitá, houba z USA i Moravy

Bývalý vápencový lom na Pálavě|foto:Zdeněk Truhlář, Český rozhlas

Na Milovické stráni na Pálavě roste podzemní houba Sedecula pulvinata, jejíž český název zní přímo pohádkově – seslička poduškovitá. Donedávna to nikdo netušil a nikoho ani nenapadlo na Pálavě tuhle houbu hledat. Profesionální mykologové si byli jisti, že roste pouze v Severní Americe, a i tam je vzácná. Pak se však na naše odborníky obrátil amatérský mykolog Slavomír Valda, aby mu poradili, co že to našel za neobvyklou houbu, s níž si tak trochu neví rady. Následovalo detektivní pátrání, které trvalo přes 10 let. Výsledek byl překvapivý: na jižní Moravě se opravdu našla americká houba. Možná se vyskytuje i jinde v Evropě. Není to první a jistě ani poslední objev amatérských mykologů, z nichž mnozí jsou u svých profesionálních kolegů ve velké vážnosti.

Nejznámější podzemní houbou je pochopitelně lanýž (ilustr. foto)|foto:Pixabay, Licence Pixabay

Sesličku poduškovitou, vzácný objev z Pálavy, nám představil Miroslav Kolařík, vedoucí Laboratoře genetiky a metabolismu hub Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Seznámil nás také s houbovými databázemi, včetně databáze GlobalFungi, postavené na datech tzv. environmentální DNA, a snažili jsme se také zdůraznit významný podíl občanské vědy na nových objevech v mykologii.

Bez plastů se už neobejdeme...

Plastové lahve|foto:Unsplash, Licence Unsplash, ©

Všichni máme v těle nějaké ty plasty. Aniž bychom chtěli, plastové mikro– a nanočástice polykáme, pijeme, dýcháme se vzduchem. Máme je v zažívacím traktu, v plicích, a dokonce i v krvi. Ty nejmenší kousky jsou schopné pronikat až do našich buněk. Co tam mohou natropit, to zatím tušíme jen mlhavě. Navíc záleží i na typu plastu. A těch už dnes existuje, jak jste před týdnem v našem pořadu slyšeli, skoro sedm tisíc. Mnohdy obsahují chemikálie, lidskému zdraví nepřívětivé. Třeba endokrinní disruptory, látky narušující hormonální rovnováhu. Ty mohou přispět ke vzniku nádorů i rozvoji obezity, působit poruchy plodnosti nebo třeba pozornosti – a tak všelijak podobně. Plastové mikro– i nanočástice někdy záměrně produkujeme, ale v nejvyšší míře vznikají samovolně. Jejich pohyb v ekosystému se už dávno vymkl naší kontrole.

Plasty na pláži|foto:Profimedia

Pro ilustraci: aniž bychom si toho byli vědomi, všichni s sebou nosíme oblak miniaturních plastových částeček, které se uvolňují otěrem z našeho – do značné míry syntetického – oblečení. Bez plastů by se naše civilizace zhroutila. Kolik se jich v podobě miniaturních částeček dostane do našeho těla můžeme do jisté míry ovlivnit. Hovoří profesor Jaroslav Petr, odborník na biotechnologie a popularizátor vědy z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi.

Plasty nejen jíme, ale samozřejmě (aniž bychom to chtěli) i pijeme. Je nějaký zásadní rozdíl v obsahu plastových mikročástic mezi vodou z PET lahve a z vodovodního kohoutku? Jak zamávala s produkcí plastových mikročástic covidová pandemie? A jak snížit obsah plastových částic, které se nám dostanou přímo do těla?