Novinky z Marsu: čerstvé rýhy, voda skrytá v hlubinách - a neviditelné plasty kolem nás

V úvodním přehledu zajímavostí se vrátíme k velkému sesuvu půdy v grónském fjordu Dickson, který vyvolal rekordní vlnu tsunami, povíme si o chystané expedici českých vědců, která by měla na hranici Albánie a Řecka zkoumat možná největší podzemní termální jezero Balkánu, dozvíte se o výjimečném nálezu nádoby lovců a sběračů z pravěku Slovenska, zmíníme zajímavé zjištění britských geologů, podle nichž musel být centrální kámen slavného kamenného kruhu Stonehenge na jihu Anglie dopraven až ze severovýchodního Skotska a nakonec uslyšíte nové informace o tělese, jehož dopad způsobil vyhynutí dinosaurů – nešlo o kometu, ale o planetku, která se zformovala kdesi za dráhou Jupitera.

Rýhy, praskliny a voda na Marsu

Umělecké znázornění sondy InSight|foto:NASA, CC0 1.0

Mars je planeta, která stále překvapuje. Třeba tím, že rozhodně není tak „mrtvá“, jak by se mohlo zdát, a že se v jejím nitru ale i na povrchu stále leccos děje a také skrývá. Americká sonda InSight nedávno prokázala, že Mars je dosud seismicky aktivní – její seismometry totiž zachytily řadu marsotřesení různé intenzity. Důkazy o nedávných a snad i současných proměnách marsovského povrchu se dají najít i bez seismometru. Stačí mít cvičené oko a vědět, kam se dívat.

Černobílý snímek oblasti Claritas Fossae na Marsu|foto:ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum), CC BY-SA 3.0 IGO, ©

Jedním z vědců, kteří na dálku povrch rudé planety zkoumají, je planetární geolog Petr Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Zajímá ho především největší sopečně-tektonická oblast Marsu – Tharsis. Přesto (nebo snad právě proto), že případné otřesy, které by v této oblasti za dobu fungování sondy InSight nastaly, její přístroje nemohly zaznamenat. Proč? Jak se určuje stáří prasklin a rýh na povrchu rudé planety? A jak došlo k objevu rezervoárů vody v tekutém skupenství hluboko pod povrchem Marsu? Máme šanci se k ní dostat?

Neviditelné plasty: Nano není mikro

mikroplasty|foto:Unsplash, Licence Unsplash

Ve vzduchu i ve vodě, v ledovcích i v písku pouští, zkrátka po celé planetě se vyskytují drobounké částice plastů. Nejsou jen kolem nás, ale dokonce i v nás samotných. Plastové makro– i nanočástice někdy sami vyrábíme, ale v největší míře vznikají samovolně. Jejich pohyb v ekosystému se už dávno zcela vymkl naší kontrole. Utéct se před nimi nedá. Dýcháme je i polykáme v obrovském množství; většinu z nich naše tělo vyloučí, ale nezanedbatelné množství částic v nás zůstává. Usazují se v orgánech, a dokonce kolotají v naší krvi. Právě tahle informace možná některé z vás šokovala. Ptáte se, co s tím...? Co to všechno znamená pro naše zdraví: a nejen pro naše?

Plasty v oceánu|foto:Unsplash, CC0 1.0

Plastové částice totiž úplně stejně pronikají i do všech ostatních organismů, rostlin i živočichů této planety, která si už pěkných pár desetiletí žije svou „dobu plastovou“. A nezdá se, že by se to mělo v dohledné budoucnosti změnit. Jak byly plastové částice v lidské krvi objeveny? Na to jsme se ptali profesora Jaroslava Petra, odborníka na biotechnologie a popularizátora vědy z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. Čím se od sebe mikroplasty a nanoplasty liší? Jak mohou drobounké plastové částice v našem organismu škodit?