Bernardino de Sahagún, španělský františkán na cestě do Mexika a plužiny, dědictví dávných zemědělců

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, co nejvíc ohrožuje vysychající Mrtvé moře na pomezí Izraele, palestinských území a Jordánska, prohlédneme si zkamenělé vývržky pravěké ryby, objevené na pobřeží Dánska, povíme si o zvláštním poškození chrupu mrtvého vojáka, jehož ostatky se našly na Olomoucku, zmíníme se o základních kamenech života, které se našly na planetce Bennu a také si povíme něco málo o zatím bezejmenném asteroidu, který by v roce 2032 mohl zasáhnout naši planetu.

Bernardino de Sahagún na cestě do Mexika

Aztéčtí bohové|foto:Shutterstock

Jedním z nejvýznamnějších pramenů, popisujících kulturu původních obyvatel Mexika před příchodem španělských dobyvatelů i samotné dobývání, je obsáhlé dílo františkána Bernardina de Sahagún, nazvané „Obecná historie Nového Španělska“. Přináší zároveň důležité svědectví o tom, jak se španělští dobyvatelé stavěli ke kulturním výdobytkům a tradicím Aztéků, Mayů a dalších etnik Mezoameriky, jak o nich přemýšleli – a jak se je snažili využít či vykořenit. Zásadní výbor z „Obecné historie“ vyšel nedávno i v češtině. Překladatelem a editorem tohoto prvního obsáhlého českého vydání Sahagúnova díla byl iberoamerikanista Jiří Sucharda.

Útok Cortésových oddílů na aztécký Tenochtitlán|foto:Emanuel Leutze, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Kdo byl Bernardino de Sahagún, odkud pocházel a co jej do Mexika táhlo? Zámořské cesty španělských františkánů i členů dalších církevních řádů, byly podníceny společenskými a kulturními změnami, k nimž došlo koncem 15. století na Pyrenejském poloostrově. Hlavní město Aztécké říše Tenochtitlán padlo v roce 1521. Sahagún se do Mexika dostal o osm let později. Jaký byl jeho vztah k místnímu obyvatelstvu? O tom se dozvídáme mnohé právě ze stránek jeho „Obecné historie“.

Plužiny, dědictví středověkých zemědělců

Vrch Oblík v Českém středohoří obklopuje složitý systém starých zemědělských teras|foto:Eva Bucharová, Český rozhlas

Celou řadu českých obcí obklopují pozůstatky historických plužin, zemědělského zázemí vsí, dobře viditelného nejen z ptačí perspektivy. Meze, terasy a valy vymezují lány bývalých polí, na kterých dnes roste většinou tráva; dokonce i les. Tyto polní systémy, jejichž budování ve středověku zcela změnilo krajinný ráz po celé Evropě, jsou jedním z klíčových prvků i naší kulturní krajiny – ať už z důvodů estetických nebo přírodně ochranářských. Krajinná mozaika, kterou vytvářejí, podporuje výskyt řady vzácných rostlin i živočichů; terasy mají velký význam také pro zadržování vláhy v krajině. Přesto se jim odborníci začali věnovat teprve nedávno: snažili se je identifikovat, zkoumat jejich roli, zjišťovat, proč z krajiny mizí a přispět tak k jejich budoucí ochraně. Jejich snahy vám dnes alespoň rámcově přiblížíme.

Zemědělská krajina dneška|foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

Podle čeho se plužiny dají poznat, a to nejen při pohledu shora, nám přiblížil archeolog a archeobotanik Jaromír Beneš z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Detailněji se rozhovořil o výzkumu blízkého okolí vsi Debrné nedaleko Trutnova, která zanikla po druhé světové válce. Zbylo po ní jen katastrální území, zbořeniště domů, a právě polní systém, který ji obklopoval.