Bernardino de Sahagún, španělský františkán na cestě do Mexika a plužiny, dědictví dávných zemědělců

10. únor 2025

Bernardino de Sahagún, 1. část: Do Mexika (4:41) – Příběhy s pětkou: Ruggierovo osvobození (17:25) – Kniha: Meteority (22:47) – Plužiny, dědictví dávných zemědělců (27:50)

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, co nejvíc ohrožuje vysychající Mrtvé moře na pomezí Izraele, palestinských území a Jordánska, prohlédneme si zkamenělé vývržky pravěké ryby, objevené na pobřeží Dánska, povíme si o zvláštním poškození chrupu mrtvého vojáka, jehož ostatky se našly na Olomoucku, zmíníme se o základních kamenech života, které se našly na planetce Bennu a také si povíme něco málo o zatím bezejmenném asteroidu, který by v roce 2032 mohl zasáhnout naši planetu.

Bernardino de Sahagún na cestě do Mexika

Aztéčtí bohové

Jedním z nejvýznamnějších pramenů, popisujících kulturu původních obyvatel Mexika před příchodem španělských dobyvatelů i samotné dobývání, je obsáhlé dílo františkána Bernardina de Sahagún, nazvané „Obecná historie Nového Španělska“. Přináší zároveň důležité svědectví o tom, jak se španělští dobyvatelé stavěli ke kulturním výdobytkům a tradicím Aztéků, Mayů a dalších etnik Mezoameriky, jak o nich přemýšleli – a jak se je snažili využít či vykořenit. Zásadní výbor z „Obecné historie“ vyšel nedávno i v češtině. Překladatelem a editorem tohoto prvního obsáhlého českého vydání Sahagúnova díla byl iberoamerikanista Jiří Sucharda.

Útok Cortésových oddílů na aztécký Tenochtitlán

Kdo byl Bernardino de Sahagún, odkud pocházel a co jej do Mexika táhlo? Zámořské cesty španělských františkánů i členů dalších církevních řádů, byly podníceny společenskými a kulturními změnami, k nimž došlo koncem 15. století na Pyrenejském poloostrově. Hlavní město Aztécké říše Tenochtitlán padlo v roce 1521. Sahagún se do Mexika dostal o osm let později. Jaký byl jeho vztah k místnímu obyvatelstvu? O tom se dozvídáme mnohé právě ze stránek jeho „Obecné historie“.

Plužiny, dědictví středověkých zemědělců

Vrch Oblík na Lounsku

Celou řadu českých obcí obklopují pozůstatky historických plužin, zemědělského zázemí vsí, dobře viditelného nejen z ptačí perspektivy. Meze, terasy a valy vymezují lány bývalých polí, na kterých dnes roste většinou tráva; dokonce i les. Tyto polní systémy, jejichž budování ve středověku zcela změnilo krajinný ráz po celé Evropě, jsou jedním z klíčových prvků i naší kulturní krajiny – ať už z důvodů estetických nebo přírodně ochranářských. Krajinná mozaika, kterou vytvářejí, podporuje výskyt řady vzácných rostlin i živočichů; terasy mají velký význam také pro zadržování vláhy v krajině. Přesto se jim odborníci začali věnovat teprve nedávno: snažili se je identifikovat, zkoumat jejich roli, zjišťovat, proč z krajiny mizí a přispět tak k jejich budoucí ochraně. Jejich snahy vám dnes alespoň rámcově přiblížíme.

zemědělská krajina, ilustrační foto

Podle čeho se plužiny dají poznat, a to nejen při pohledu shora, nám přiblížil archeolog a archeobotanik Jaromír Beneš z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Detailněji se rozhovořil o výzkumu blízkého okolí vsi Debrné nedaleko Trutnova, která zanikla po druhé světové válce. Zbylo po ní jen katastrální území, zbořeniště domů, a právě polní systém, který ji obklopoval.

Spustit audio

Související