Zájmové chovy živočichů, biologické invaze a listování Sahagúnovou historií předkolumbovského Mexika

V úvodním přehledu zajímavostí si povíme o neobvyklém pozorování hlubinného velkotlamce Johnsonova u mořské hladiny nedaleko Tenerife a dvou vzácně zbarvených černých vlků v lesích na jihovýchodě Polska; dozvíte se, jak se daří netopýrům zimujícím v kaňonu Labe, co obsahoval jediný nevyloupený hrob na pohřebišti z doby stěhování národů v Praze-Dubči a poslední zmínka bude patřit planetce Bennu, která by se v roce 2182 mohla srazit se Zemí.

Zájmové chovy a biologické invaze

Ani karas stříbřitý do naší přírody nepatří|foto:Pavel Vrána

Termínem „biologické invaze“ označují přírodovědci zavlečení a šíření rostlinných nebo živočišných druhů mimo jejich obvyklý areál výskytu, které má negativní dopad na domácí, původní druhy. Biologické invaze mohou mít různé zdroje – mezi jinými i zájmový chov živočichů. Tedy chov v lidské péči pro jiné než konzumní účely. Pro okrasu, estetiku a z dalších důvodů. Patří sem třeba i chov koček nebo psů; nepatří sem chovy hospodářské. Jako domácí mazlíčky si můžete pořídit i lecjaké exotické zvíře. Ne všechna jsou však vítanými hosty; pokud by některá z nich utekla nebo byla vypuštěna do volné přírody, mohla by stát na počátku biologické invaze. Jistá regulace zájmových chovů je nepochybně nutná. Přistoupit se k ní dá ovšem různě.

Norek americký|foto:Sven-Erik Arndt, Profimedia / ardea.com

Podílejí se skutečně zájmové chovy nějak významněji na biologických invazích? O tom hovoří zoolog Jiří Patoka z Katedry zoologie a rybářství Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. V rámci Evropské unie by se měly zavádět takzvané pozitivní seznamy druhů, které bude možné v rámci zájmových chovů držet a obchodovat s nimi. K čemu by tyto seznamy měly sloužit? Zájmové chovy není třeba nahlížet jen z negativní stránky, je s nimi spojena i řada pozitivních aspektů...

Sahagún a jeho dílo: psáno v nahuatlu

Bernardino de Sahagún (1499-1590), františkánský mnich, autor Obecné historie Nového Španělska. Anonymní portrét ze 17. století|foto:Wikimedia Commons, National museum of Mexico, CC0 1.0, ©

V roce 1521 dobyli Španělé Tenochtitlán, hlavní město Aztécké říše, a zlomili tak hlavni centrum odporu původních obyvatel. 1. ledna roku 1535 bylo na dobytých územích ustanoveno Místokrálovství Nové Španělsko. Hlavním městem se stalo Ciudad de México, vybudované na troskách aztéckého Tenochtitlánu. Nedlouho před tím, v roce 1529, přibyl do Mexika španělský františkánský mnich Bernardino de Sahagún. Stejně jako jiní jeho bratři i členové dalších řádů, si dal za cíl evangelizovat a přivést domorodé obyvatelstvo ke křesťanské víře. Vzal to, jak se říká, doopravdy z gruntu. Když chceš něco vykořenit, musíš to důkladně poznat... Výsledkem byla Sahagúnova „Obecná historie Nového Španělska“; dílo, na kterém pracoval prakticky po celý zbytek svého života a které je dodnes jedním z nejvýznamnějších pramenů, popisujících kulturu původních obyvatel Mexika před příchodem Španělů. 

Aztéčtí bojovníci. Ilustrace z Florentského kodexu|foto:Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Co skutečně Bernardina de Sahagún dovedlo k tomu, že začal na své „Obecné historii“ pracovat? A v jakém jazyce ji psal? O tom, stejně jako před týdnem, hovoří iberoamerikanista Jiří Sucharda. Jakým způsobem toto monumentální dílo vznikalo a co všechno tato „encyklopedie předkolumbovského Mexika“ obsahuje?