Meteorologie a předpovídání počasí ve vzdělanosti středověkých Čech a Moravy

Středověká meteorologie byla úplně jiná než ta naše. Vycházela z představ, formulovaných už ve 4. století před Kristem řeckým filozofem Aristotelem v jeho spisu „Meteorologica“. Vše, co se dálo ve sféře mezi Zemí a Měsícem, kde začínala sféra nebeská, bylo ovlivňováno a působeno suchými či vlhkými výpary, které se uvolňovaly pod vlivem této nebeské sféry; k některým jevům docházelo až na samotné hranici obou sfér. Do oblasti zájmu aristotelské meteorologie tak spadaly nejen povětrnostní jevy, jako vítr, déšť či bouře, ale i meteory, komety nebo zemětřesení.

Meteorologie a předpovídání počasí ve vzdělanosti středověkých Čech a Moravy|foto:Nakladatelství Academia

O meteorologii v tomto širším slova smyslu se ve středověku zajímali i naši vzdělanci. Svědectví o tom přináší kniha Barbory Kocánové, vědecké pracovnice Kabinetu pro klasická studia Filosofického ústavu Akademie věd, nazvaná „Meteorologie a předpovídání počasí ve vzdělanosti středověkých Čech a Moravy“. Nedávno ji vydalo nakladatelství Academia. Šiřiteli meteorologických textů byli podle autorky v našem kontextu zejména studenti a přednášející pražské univerzity. Právě z tohoto prostředí totiž pochází významná část pramenů – záznamy a poznámky, vzniklé v souvislosti s univerzitními disputacemi, kde se někdy řešila i meteorologická témata.

Dochovala se také řada opisů Aristotelovy „Meteorologiky“, včetně různých komentářů; meteorologická témata zajímala i některé významné učence své doby. Ve svých spisech se jim věnovali Bartoloměj z Chlumce, řečený Klaret, Křišťan z Prachatic nebo Pavel Žídek. Zájemci o meteorologii se často zároveň věnovali astronomii, medicíně nebo astrologii. Není asi divu, že se časem začaly objevovat i různé prognózy a meteorologické předpovědi, které vycházely právě z astrologie; předpovídalo se i z hromu, větru nebo třeba ze dne v týdnu, na který připadl Boží hod vánoční. Že to asi moc nevycházelo, je nabíledni; počasí se však u nás začalo soustavněji sledovat až v 16. století. Počátky meteorologie v dnešním slova smyslu spadají do století osmnáctého.

Řecký filosof Aristoteles|foto:Shutterstock

V závěru své knihy se Barbora Kocánová, kromě jiného odbornice na středověkou latinu, zabývá i dobovým označováním meteorologických jevů, včetně tehdejších zajímavých pokusů o jejich převod do češtiny. Práce je doplněna heslářem a řadou rejstříků, které vám pomohou v orientaci. Přesto se nejedná o jednoduché čtení – nejde a ani nemá jít o jakýsi přehled dějin meteorologie v českých zemích; je to hutná analýza rukopisných pramenů k dané problematice, psaných tehdy převážně latinsky. Pokud s tím budete předem srozuměni, najdete jistě na stránkách knihy mnoho zajímavého.

O knihu „Meteorologie a předpovídání počasí ve vzdělanosti středověkých Čech a Moravy“ z produkce nakladatelství Academia s námi můžete soutěžit. Šanci na výhru máte do neděle 23. března.

Barbora Kocánová: Meteorologie a předpovídání počasí ve vzdělanosti středověkých Čech a Moravy. Praha, Academia, 2024. ISBN 978-80-200-3534-9.