POVĚST Z ÚŠTĚCKA: Čarovná kule nemine cíl...
Knínický lesní zestárl a postonával. Nohy mu nesloužily a pochůzky revírem už konal jen velmi ztěžka. To nahrávalo pytkákům. Hlavně jeden mu v lese řádil...
Vzal si tedy pomocníka. Za několik dní ho našli zastřeleného u starého dubového pařezu. Vraha nenašli, i když lesní měl podezření na pytláka.
Stejně dopadl i druhý mladík, kterého si lesní najal, i třetí. Bylo lesnímu mladých životů líto, a tak zůstal zase sám.
Až jednou k večeru zuřivě štěkal na dvoře pes a hned nato do lesovny vstoupil mladík. Oči jako uhel, vlasy jako smola a obličej snědý až černý. Že slyšel, pan lesní prý potřebuje někoho, kdo by mu ve službě pomáhal. Starý fořt mu tedy řekl, co se stalo a myslel, že se mládenec lekne a půjde dál.
„Daleko jsem přišel, leccos jsem viděl a také leccos umím,“ pravil a zůstal. Jen chtěl, aby mu lesní ukázal místo, kde našli zastřelené.
Třetí den, když šel černý pomocník na pochůzku, rovnou k pařezu zamířil. Nakreslil na něj křídou muří nohu, zamumlal několik slov a polořil na pařez svůj zelený klobouk. Pak se schoval za nejbližší strom. Sotva to udělal, vzduchem hvízdla kulka a udeřila do klobouku. Černý myslivec vyběhl z úkrytu a kulku našel v pařezu zarytou do nakreslené muří nohy. Vyndal ji a dal klobouk zpět.
Sotva udělal pár kroků, zasvištěla druhá kulka. I tu sebral. Brzo přilétla i třetí. Nebyla olověná, ale skleněná.
„Aha, ta je poslední,“ řekl si pro sebe.
Nabil ji do své pušky, zase něco zamumlal a vystřelil směrem, odkud kulky přiletěly. Pak si nasadil klobouk a šel domů.
Lesnímu pak ukázal mu dvě kule. Na každé z nich byla vytlačena hlava sýčka. „To jsou čarovné koule,“ řekl mládenec. „Lijí se o noci svatojánské přesně o půlnoci a musíte ještě znát i čarodějnou formuli. Neminou se nikdy cíle. Ta, kterou jsem střelci vrátil, také svého cíle dosáhla, ať byl, kde byl. Teď dá již navždycky pokoj.“
Druhý den poslal pro lesního rychtář. Jeden muž k Knínic, o kterém lesní tušil, že o je ten nepolapitelný pytkák, kteří mu s lese řádí, byl nalezen ve sklepě svého domku zastřelený. Lesník věděl, co a jak, ale mlčel.
Nikdo už si nedovolil v lese u Knínic pytlačit. Ani když černý myslivec jednoho dne jak přišel, tak z lesovny odešel. Co kdyby se vrátil…
Související
-
POVĚST Z LOVOSICKA: Kolovrat nevymysleli lidé, ale skřítci
První kolovrat je z Lovosicka, přinesl ho skřítek. A do chalupy někde mezi Milešovkou a Lovošem. Alespoň tak praví pověst.
-
POVĚST DRUHÁ Z HAZMBURKU: Až potkáte bílou paní, oslovte ji - Kateřino
Na Hazmburku se ukazuje bílá paní. Má to ale háček: podle pověsti bloudí po zřícenině o půlnoci. Takže jak ji potkat, když je hrad v noci zamčený?
-
Pověst z Hazmburku: Pokud na hradě najdete zlato, neohlížejte se!
Poslouchat dobré rady a nenechat se nachytat – to se vyplácelo dříve a platí to i dnes. Vzpomeňte si na to, až půjdete na výšlap na Hazmburk. Především pokud najdete zlato.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
