Pověst z Hazmburku: Pokud na hradě najdete zlato, neohlížejte se!
Poslouchat dobré rady a nenechat se nachytat – to se vyplácelo dříve a vyplatí se to dodnes. Vzpomeňte si na to, pokud půjdete na výšlap na Hazmburk. Především pokud tam najdete zlato.
Jak praví pověst, žil kdysi v Třebenicích chudý učitelský pomocník. Byl rád, když měl kousek suchého chleba. Jednou večer takto celý zoufalý, že zase nemá co jíst, usnul. A ve snu se mu zjevila bílá paní. „Je mi tě líto, že jsi tak chudý,“ řekla. A vybídla ho, aby šel o půlnoci na Hazmburk. „Mám ale radu - až tam půjdeš a až se budeš vracet, neohlížej se, děj se co děj,“ dodala a zmizela.
Učitelský pomocník se ze snu probudil. Ponocný právě hlásil jedenáct hodin. Uvědomil si, že má tedy nejvyšší čas, aby stihl dojít na hrad. Že ho bílá paní posílá právě tam, mu divné nebylo. Vědělo se, že se na Hazmburku občas zjevuje.
Mladík vyskočil z postele, oblékl se a běžel, jako by mu hlava hořela na hrad. Celý udýchaný se dostal až do starého sklepa. A před ním skutečně svítila hromada zlata! Už už se shýbal, aby ho nabral, když uslyšel hrčení kočáru. Zapomněl na dobrou radu bílé paní, ohlédl se a uviděl krásné vraníky, postroj samé stříbro, premovaného kočího a v kočáře seděl rozložený pan vrchní. V pomocníkovi hrklo, že vidí vrchnost a jak byl zvyklý, uklonil se a pozdravil.
Ještě pozdrav nedořekl a všechno zmizelo: kočár, pan vrchní i poklad. Zůstal jen prázdný sklep. A zůstal i nadále chudý učitelský pomocník.
Zřícenina gotického hradu Hazmburk u obce Klapy je vidět snad ze všech míst Českého středohoří i širokého okolí. Z obce se na hrad dostanete snadno – po žluté a pak červené značce. Cestu z parkoviště nepřehlédnete, hrad se tyčí přímo nad vámi.
Původně byl hrad volně přístupný, nyní je otevřený jen v sezoně. Ani mimo ní si ale nemusíte nechat ujít nádhernou vyhlídku do kraje. Stačí projít po cestičce pod hradby. Jen pozor, abyste tam neuvízli, je to taková stezka pro kamzíky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
