POVĚST Z LOVOSICKA: Kolovrat nevymysleli lidé, ale skřítci

14. červenec 2019

První kolovrat je z Lovosicka, přinesl ho skřítek. A do chalupy někde mezi Milešovkou a Lovošem. Alespoň tak praví pověst.

Štěpán byl uhlíř. Se starou kobylkou vozil do Lovosic uhlí a kolomaz. Jenže pak začal postonávat, polehávat, nohy mu otékaly a nemohl už pracovat. Do jeho chýše přišla bída. A hlad.

Žena a neteř – sirotek se sice snažily něco vydělat spřádáním lnu na vřetenu, ale to nestačilo ani na mouku na chléb. Hladové vstávaly, pracovaly, ale hladové i večer uléhaly.

Jeden den tak při práci slyšely na zápraží kroky. Do světnice vstoupil malý mužík, kořenář.  Uhlířce ani do pasu nesahal, bílé vousy měl až na prsa.

„Kupte koření,“ nabízel.

Uhlířce bylo do pláče: „Človíčku, nemáme za co. A takové koření, co by muže uzdravilo, určitě nemáš.“

Mužík se jen usmál a přistoupil k lůžku s uhlířem. Prohlédl mu nohy a pak jí podal pytlík s bylinami. A že vývar z něj má uhlíř každý den ráno a večer vypít a bude běhat zase jako jelen.

A pak se obrátil k dívce. „Ta práce ti jde pomalu, děvče. Ale já už se na to, jak se marně lopotíte, nemůžu koukat. Jdi na práh, něco jsem přinesl i pro tebe,“ dořekl.

00769302.jpeg

Děvče přineslo podivný nástroj. Mužík k němu přisel, postrčil kolečko a nohou přitlačil na šlapadlo a první kolovrátek na světě se rozhrčel. Ženě i neteři mohly oči úžasem vypadnout – i na hlad zapomněly.

Mužík vybídl ženy, aby si práci také vyzkoušely. Tak se do ní zabraly, že ani neviděly, jak malý kořenář tiše vyšel z chalupy. Když si uvědomily, že je pryč, vyběhly za ním, ale jako by se zem po něm slehla.

A do chalupy se vrátilo štěstí. Uhlíř se pomocí bylinek uzdravil a jeho žena i neteř si spřádáním vláken na kolovratu pěkně přivydělávaly. Žádný div, že se na zázračný nástroj chodili dívat lidé z okolí a za nějaký čas už vrčel i v dalších chalupách.

Tak se kolovrátek dostal ze světa skřítků do světa lidí.

trpaslík, skřítek
autor: Jana Ksandrová
Spustit audio

Související