POVĚST DRUHÁ Z HAZMBURKU: Až potkáte bílou paní, oslovte ji - Kateřino

7. červenec 2019

Na Hazmburku se ukazuje bílá paní. Má to ale háček: podle pověsti bloudí po zřícenině o půlnoci.  Takže jak ji potkat, když je hrad v noci zamčený?

Občas ale zřejmě bílá paní zamířila i mimo hrad – jak třeba napovídá pověst o učitelském pomocníkovi, kterého kdysi prý oslovila v jeho komůrce až v Třebenicích, tedy několik kilometrů od hradu. Pokud tedy budete mít to velké štěstí, že ji potkáte někde v okolí zříceniny, můžete ji oslovit jménem – Kateřina.

Jde o dceru Jana z Hazmburku, která zemřela roku 1698 a dokonce jako žebračka. Její duch se v rozvalinách hradu objevuje o půlnoci. Byla totiž, jak praví pověst, poslední svého rodu.

Mohla za to podle pověsti pýcha pána Viléma z Hazmburku. Jednou zabloudil v lese a tam potkal stařenou. Odmítl pohrdlivě pohostinství v její chalupě a neřekl jí nic dobrého. Nepoznal v ní čarodějnici z pomezního hvozdu a ona mu jeho pyšné chování spočítala se vším všudy – prorokovala mu, že „rod tvůj vyhyne jako vykotlaný dub, z tvého bohatství zůstane jen staré haraburdí“.

Logo

Hradní pán se změnil. Proroctví mu nešlo z hlavy a jedinou radostí mu byla výchova synka Zbyňka. Co ale bylo vyřčeno, už nejde vzít zpět.

Když studené tělo Viléma z Hazmburku roku 1438 kladli do rodinné hrobky, zůstal po něm jen tento syn Zbyněk, později pražský arcibiskup. Měl sice velký vliv, ale zemřel bez dědiců. V cizích službách vykrváceli i další z rodu. Proto byla paní Kateřina, dcera Jana z Hazmburku, poslední z kdysi slavného a vlivného rodu.

Ne nadarmo se říká, že žádná hvězda nezáří navěky, ani když jde o hradního pána…

Logo
autor: Jana Ksandrová
Spustit audio

Související