Okurky a cukety: výsadba a první péče
Milí zahrádkáři! Dostatečně prohřátá půda a stabilnější počasí je prvním předpokladem pro úspěšnou výsadbu okurek a cuket.
Obě tyto rostliny jsou teplomilné a patří k rychle rostoucím druhům – to s sebou nese nároky na půdu. Ta by měla být kyprá, dobře propustná a hlavně bohatá na živiny.
Osvědčuje se zapracovat kompost nebo dobře rozložený hnůj. Půda se tak lépe prohřívá a drží vláhu.
Čtěte také
Sazenice vysazujeme opatrně, aby nedošlo k poškození kořenů. Dodržujeme přitom dostatečné rozestupy: cukety potřebují více prostoru (klidně jeden metr na každou stranu), okurky podle typu o něco méně. Hloubka výsadby bývá stejná jako v sadbovači. Po výsadbě rostliny důkladně zalijeme.
Zálivka je v prvních týdnech zásadní. Zaléváme pravidelně ke kořenům, nejlépe odstátou vodou. Půda by neměla vyschnout, ale ani zůstat trvale přemokřená. Kolísání vláhy může zpomalit růst i tvorbu plodů.
U okurek se vyplatí zajistit oporu. Rostliny lépe rostou, plody jsou čistší a méně trpí chorobami. Cukety oporu nepotřebují, zato ale ocení dostatek prostoru a světla.
V chladnějších dnech, obzvlášť u malých sazeniček, pomůže jednoduché zakrytí netkanou textilií. Rostliny se rychleji ujmou a jsou chráněny i před některými škůdci. Textilii ale přes den podle potřeby odstraňujeme.
Častou chybou bývá výsadba do studené půdy nebo nepravidelná zálivka. Rostliny pak stagnují a jsou náchylnější k poškození.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
