O kůře z chinovníku a bobulích z jalovce

Na zkoumání podobných věcí byli specialisti španělští jezuité, a tak vysušená a namletá kůra putovala přes oceán do Evropy jako tzv. jezuitská kůra. Zní to skoro jako pomůcka pro exorcismus, ale byl to přeci jen lék. Lék na zimnici. Zimnice je průvodním jevem nejen chřipky, ale taky třeba covidu – anebo malárie. A malárie tehdy řádila v bažinách jižní Itálie, podél Temže nebo nizozemských kanálů. Takže poptávka po léku by tu byla.

S ginem jde všechno lépe

Jalovec s plody|foto:Dagmar Heřtová, Archiv Dagmar Heřtové

Začátkem 19. století se dvěma francouzským chemikům podařilo z kůry oddělit účinnou látku a nazvali ji chinin. A chinin je hořký. Velmi hořký. Nicméně se stal prvním skutečně úspěšným lékem proti malárii. Tou dobou už ho Evropani potřebovali nejen na svém kontinentu. Velká Británie zkolonizovala, co mohla, a tak se její vojáci, úředníci a obchodníci vyrovnávali s úskalím života mj. v tropickém pásu. Jestliže na malárii potřebovali chinin, pak potřebovali ještě něco na ten chinin – aby přebili jeho hořkost. A tak jako v mnoha jiných životních událostech, sáhli po lahvi ginu. Armáda začala nasávat chinin jedna radost a pro jistotu i preventivně a ve velkém. A když k přidali ještě citron či limetku, chutnalo to báječně. A aby se neřeklo, dali tam občas i vodu.

Tonik na scénu

Gin s tonikem|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Nezávisle na tomhle drinku pak vznikl v Anglii nápoj zvaný Quinine Tonic Water – zkráceně tonic. Mimochodem jeho autorem byl Bond. Erasmus Bond. V toniku byla voda, byly v tom bublinky, cukr – a samozřejmě chinin A tak nakonec došlo ke krásnému spojení alkoholismu a medicíny, ke spojení reklamy a funkce, ke spojení mateřské země s koloniemi: smíchal se tonic s ginem. A chutnalo to líp. A fungovalo prakticky stejně.

První známá písemná zmínka o ginu s tonikem pochází z roku 1868: časopis Oriental Sporting Magazine ho zachytil po koňských dostizích v jednom indickém městě. A z lékařsky motivovaného alkoholismu se stala otázka společenského statusu. Gin s tonikem byl najednou prostě in. A in je koneckonců do dneška.

Dnešní tonik už ovšem obsahuje chininu jen nepatrně. Souvisí to patrně s tím, že barů máme možná víc, zato malárie méně. Což je, myslím, dobře. Tak na zdraví.