Eros, Itokawa, Ryugu. Tři přistání na asteroidech, jilmy, jasany, olše a smrtící houbové patogeny

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že i po 150 letech se může vrátit do veřejné knihovny knížka, kterou si vypůjčil nějaký dávno zapomenutý čtenář, prozradíme vám, čím je vzácná bylina hvězdnice alpská a kde na severu Čech roste, povíme si, kolik žije v Nepálu tygrů, představíme vám bronzový poklad ukrytý před třemi tisíci let v mokřadu poblíž moravského Kojetína a představíme vám Čecha, jehož pozdrav mimozemským civilizacím letí do hlubin vesmíru na sondách Voyager.

NEAR Shoemaker a dvakrát Hayabusa

Sonda NEAR Shoemaker u planetky Eros, v představě výtvarníka|foto:NASA, CC0 1.0, ©

Pro mnohé autory vědeckofantastické literatury čili science-fiction, včetně těch našich, představuje přistání na asteroidu běžnou rutinu. Možná si vybavíte dobrodružství českých astronautů na planetce Eros, popisované před více než osmdesáti lety roztomile naivním způsobem spisovatelem J. M. Troskou v jeho románové trilogii Zápas s nebem. Ve sci-fi se na asteroidech třeba i bydlí, stojí tam kosmické stanice nebo se tam těží vzácné nerosty. Realita je však jiná – skutečná přistání na asteroidech můžeme zatím spočítat na prstech jedné ruky. Váže se k nim pár nedávných kulatých a půlkulatých výročí

Sonda Hayabusa v představách umělce. Na spodní části sondy lze vidět trychtýř pro odběr vzorků.|foto: JAXA

Ke skutečnému přistání na asteroidu došlo zatím jen v průběhu tří kosmických misí – NEAR Shoemaker, Hayabusa a Hayabusa 2. Od toho úplně prvního uplynulo letos v únoru 25 let: v roce 2001 měkce přistála shodou okolností právě na asteroidu Eros americká sonda NEAR Shoemaker. Na rozdíl od Troskových hrdinů, pánů Farina, Horáka a Brady, tam nenašla civilizaci miniaturních humanoidů, ale (zjednodušeně řečeno) jen očekávaný prach a kamení. I tak to byla akce nanejvýš zajímavá, protože přistání na planetce v rámci této mise vlastně vůbec nebylo v plánu. Jaké měla sonda NEAR Shoemaker úkoly a jak byla v jejich plnění úspěšná shrnuje Jan Veselý, popularizátor astronomie a astrofyziky z Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy.

Planetka Itokawa na snímku ze sondy Hayabusa|foto:JAXA, CC BY 4.0, ©

K dalšímu přistání na asteroidu došlo 19. listopadu roku 2005, kdy japonská sonda Hayabusa dosedla na povrch planetky Itokawa. Třetí misí, jejíž součástí bylo přistání na asteroidu, byla mise sondy Hayabusa 2 – jejím cílem byla tentokrát planetka Ryugu.

Stromy a houbové patogeny

Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu při zkoumání kmene odumřelého stromu|foto:Eva Kézrová, Český rozhlas

Kdy jste naposledy viděli pěkný vzrostlý jilm? Mladé jilmy jsou sice poměrně hojné, ale velké stromy v přírodě uvidíte jen zřídka. Nedaří se ani jasanům; v sudetských pohořích zase hromadně usychají porosty původem amerického smrku pichlavého, který tam byl kdysi vysazován kvůli své odolnosti. Bezprostředními viníky této tragické skutečnosti jsou houby, často ve spolupráci s hmyzem. Houby, které se u nás nevyskytovaly a naše dřeviny na ně proto nejsou zvyklé. Přizpůsobí se, nebo vyhynou?

Naše příroda i my, lidé, čelíme neustálému tlaku nových patogenů, včetně těch houbových, říká Miroslav Kolařík, vedoucí Laboratoře genetiky a metabolismu hub Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze.

Jasan napadený houbou|foto:Profimedia

Scénář je vždy podobný tomu, který jsme zažili v covidovém období. Migrací k nám přijde nějaký patogen ze vzdálené oblasti, většinou z Asie či Ameriky, a ve svém novém areálu napadne organismy, které na něj nejsou zvyklé. Vypukne epidemie. Za posledních deset nebo patnáct let se rok co rok na evropském kontinentu objeví nějaký nový houbový patogen. Odnášejí to i stromy... Docházelo k epidemiím houbových patogenů u dřevin i v minulosti? A víme, jak se s těmito patogeny tehdejší stromy dokázaly vypořádat?