Oktoberfest: Dvě stě deset let na Terezině louce

Pět dní se za městem na Sendelingerském kopci slavilo. Na čtyřicet tisíc hostů, vesměs obyčejných poddaných bavorského krále, tu přihlíželo slavnostním dostihům a konzumovalo spousty dobrého jídla a pití. Oslava se tak líbila, že Mnichované spontánně přejmenovali místo jejího konání po královské nevěstě na Terezinu louku a slavnost si za rok zopakovali znovu. A pak zas. V roce 1813 si kvůli napoleonským válkám dali pauzu, ale v dalších letech už si opět mohli užít svou oblíbenou říjnovou slavnost, tedy – Oktoberfest.

Pivo, kuřata a velkolepé průvody

Logo|foto:Český rozhlas

Program se postupně rozrůstal a vylepšoval. V roce 1818 se poprvé objevily kolotoče a houpačky: dnes jeden z typických znaků Oktoberfestu. Časem se kvůli lepšímu počasí posunul termín konání z poloviny října na konec září s tím, že slavnosti končí první říjnovou neděli, aby se učinilo zadost názvu akce. Pivo, které je dnes podstatou Oktoberfestu, tu městská rada povolila prodávat teprve roku 1880.  Zpočátku bylo k mání jen v malých stáncích, které ovšem kvůli zájmu zákazníků rychle rostly. Zanedlouho z nich byly veliké, bohatě nazdobené stany, kam se vejdou nejen stovky konzumentů, ale i dechové kapely.

V roce 1881 se poprvé objevila jedna z tradičních poživatin Oktoberfestu – pečená kuřata. Servírují se zpravidla po půlkách a říká se jim „louková kuřata“. Místní totiž zásadně neříkají, že jdou na Oktoberfest, ale že jdou „na louku“; do „loukového stanu“, na „loukové pivo“. V roce 1887 byla zase založena tradice velkolepých zahajovacích průvodů. V jejich čele vždy kráčí Münchner Kindl – mnichovské dítě, postavička mnicha ze znaku města Mnichov. Za mnichem pochodují do slavnostních bavorských krojů odění představitelé města, zástupci městských cechů, a především tu jedou nazdobené vozy mnichovských pivovarů. Časem se totiž ustálilo pravidlo, že na Terezině louce se mohou prodávat jen piva šesti starobylých pivovarů sídlících v Mnichově.

Pozor! Vezeme pivo!|foto:Klára Stejskalová

Bez Oktoberfestu aneb Kdy nebylo naraženo

Přes veškeré lpění na tradicích se ani Oktoberfest čas od času neubránil nepříjemnému střetu se současností. V 19. století se musel zrušit kvůli prusko-rakouským a německo-francouzské válce; nekonal se ani v době 1. světové války, ani v letech poválečné hospodářské krize. Nacionální socialismus vyhnal z Tereziny louky Židy a v roce 1938 na počest anexe Rakouska a podepsání Mnichovské dohody byla pivní slavnost dokonce přejmenována na Velkoněmecký lidový festival. Válka, která vypukla rok na to, pořádání pivních slavností na Terezině louce na dalších šest let opět zastavila. V prvních poválečných letech se Oktoberfest obnovoval jen nesměle. Ovšem už v roce 1950 tehdejší primátor Mnichova založil další tradici: zahájení oslav naražením sudu s pivem. Černou barvou se do dějin Tereziny louky zapsal rok 1980. Tehdy tu vybuchla nálož, která připravila o život 13 lidí. Bombu odpálil mladý neonacista, který při tom sám zahynul.

I letos je tradice festivalu narušena. Kvůli novému koronaviru se Oktoberfest nekoná. Není to ale poprvé, co oslavy na Terezině louce zhatila nemoc – v 19. století byl festival dvakrát zrušen kvůli choleře. Z čehož si můžeme vzít ponaučení, že špatné časy dřív nebo později pominou, a mnichovský primátor zase dřevěnou palicí urazí zátku ze sudu piva a pronese tradiční zahajovací formuli Oktoberfestu: O´zapft is! Je naraženo.