Na Oktoberfestu vybuchla v září 1980 bomba. Filmaři se událostmi inspirují ve snímku Slepá skvrna.
Film Slepá skvrna, který začínají promítat německá kina, je zdařilým zfilmováním tragické mnichovské události z roku 1980. Tehdy 26. září vybuchla na Oktoberfestu kolem desáté večer bomba. Bilance – 13 lidí zemřelo, 200 se zranilo. V té době to byl nejdrastičtější teroristický čin v historii poválečného Německa. Podrobnosti k filmové novince telefonuje Eva Novak.
Snímek začíná historickými dokumentárními záběry z hysterických projevů Franze Josefa Strauße, které se střídají s reakcemi tehdejšího kancléře – Helmuta Schmidta. Volební kampaň je v plném proudu. Oba pánové se vzájemně insultují, demonstranti zdraví Strauße na tribuně posměšně zdviženou pravou rukou – v hitlerovském pozdravu. Tím je divákovi jasné, jaká byla tehdejší politická atmosféra, na jejímž pozadí došlo v Mnichově k teroristickému útoku. Brzy bylo oficiálně oznámeno: stát byl napaden zleva, jedná se jednoznačně o akci levicových extrémistů.
Přiznat možnost teroru zprava nebylo přípustné, nezapadalo by to do oficiální prezentace Německa 35 let po válce jako mírumilovné, vzkvétající a přátelské země.Záhy se ovšem zjistilo, že atentát byl přece jen spáchán pravicovým extrémistou, který byl také jednou z obětí – 21letý Gundolf Köhler byl posmrtně obviněný. Psalo se o něm ale jako o individualistovi, nenáležejícímu k žádné organizaci. Jako motiv byla udávána sexuální frustrace. Stát šířil prostřednictvím německé tiskové agentury zprávy, které tuto teorii podporovaly.
Režisér ukazuje stát jako instituci, které se nedá věřit
Ulrich Chaussy, rozhlasový redaktor, se nechtěl smířit s rychlým rozsudkem post mortem a pátral na vlastní pěst. Chaussy, ztělesněný výtečným Benno Fürmannem, je hlavní postavou filmu a spoluautorem scénáře. Naráží většinou na neprodyšné státní úřední systémy, které mu poskytují jen nepodstatné informace. V průběhu svého pátrání se sám stane středem zájmu úřadů. Naráží na oportunisty, kterým nejde o vyjasnění zločinu, ale o udržení svých pozic. Tedy nic nového. Režisérovi Danielu Harrichovi šlo především o načrtnutí obrazu státu, kterému nelze důvěřovat, protože jedná převážně v zájmu udržení moci a ne v zájmu občanů – i když oficiálně propaguje samozřejmě pravý opak.
V květnu minulého roku prošla tiskem zpráva, že generální prokurátor přešetřuje možnou účast Spolkové zpravodajské agentury na mnichovském atentátu. O tom není ve filmu ani zmínky. Ale přesto je Slepá skvrna solidním snímkem o poctivém novináři.
Der blinde Fleck, Německo 2013. Scénář a režie: Daniel Harrich, kamera: Walter Harrich, Tobias Corts. 92 minut.
