Kysané zelí bývá označováno za „všelék“. Podle některých by bez něj ani nešlo objevit Ameriku

Kvašené zelí vždy představovalo důležitý zdroj živin během zimy. Kvašené zelí bychom našli i ve sklepích starých Řeků a Římanů.

Do Ameriky kysané zelí přivezli holandští námořníci – jedli ho, aby zabránili nemoci způsobené nedostatkem vitamínu C – kurdějím.

Na moři se osvědčilo také Britům, vozil ho s sebou například známý kapitán James Cook. Dokonce se říká, že na moři mělo kvašené zelí tak zásadní roli, že by bez něj Amerika ani objevena nebyla.

Kysané zelí vzniká tak, že se hlávkové zelí nakrájí a kvasí pomocí mléčného kvašení. Základní příprava je taková, že se nakrájené zelí prostě jen smíchá se solí, pořádně se napěchuje do sudu, keramické nádoby nebo třeba i do nádoby skleněné a nechá fermentovat. Někdo přidává k zelí i cibuli a kmín, další ještě třeba jablka, křen nebo kdouli.

Kysané zelí obsahuje nejen vlákninu, vitamín C, K a železo, ale také probiotika, která podporují tzv. hodné bakterie ve střevě, střevní mikroflóru, imunitní systém a dobré trávení.

Kysané zelí může pomáhat s ekzémy, zpevnit kosti, snížit krevní tlak a je dobrou prevencí ledvinových kamenů nebo osteoporózy. Má také odvodňující účinky a umožňuje rychlé odstranění odpadních látek z těla. Díky kyselině mléčné podporuje také vstřebávání vápníku a železa.

Je zdravé zejména syrové, bohužel výrobci do něj často přidávají konzervanty nebo ho sterilují teplem. Vyrobit si třeba i menší množství kysaného zelí doma a skladovat ho v ledničce je proto mnohem lepší. No a komu nechutná, může zkusit korejskou variaci neboli kimchi.