Ústecká atletická legenda Bedřiška Kulhavá slaví devadesátiny

I když byla sportovní hvězdou, po celou dobu své závodní kariéry pracovala v pekárně v Hrbovicích. 4. prosince 2021 se dožívá devadesáti let.

I v takovém věku je aktivní: s kamarádkami chodí na procházky, když počasí dovolí, pracuje na zahrádce a stále fandí ústecké atletice.

„Jsem spokojená. Pořád se něco děje. V létě pracuju na zahrádce, a jinak chodím s dcerou na závody fandit,“ prozrazuje paní Bedřiška, jak udržuje optimismus a životní pohodu, kterou kolem sebe šíří.

S Danou Zátopkovou a dalšími sportovci se probojovala na olympiádu v Římě v roce 1960

Její disciplínou byl běh na 800 metrů. Mimo jiné si z Říma přivezla svoje první adidasky, které, jak s úsměvem vypráví, vyžebrala u stánku tohoto slavného výrobce obuvi. Československo reprezentovala celkem 34x, na mistrovství Československa získala celkem 26 titulů mistryně republiky na tratích 400 metrů, 800 metrů a v přespolním běhu.

První závodní číslo z papíru

Ve sportu začínala gymnastikou. „Dostala jsem se až na mistrovství republiky, kde jsem to, jak se říká, zbabrala na žíněnce,“ vzpomíná.

Mnohonásobná mistryně republiky, účastnice atletického mistrovství Evropy i olympijských her nezapomněla ani na svůj první závod: „V tělocvičně, kde jsme trénovali všichni, za mnou přišel můj pozdější trenér, pan učitel Hynek, zda se nechci zúčastnit běžeckého závodu. „Start byl na Revoluční ulici, běželo se k Labi a kolem spořitelny zpátky. A já jsem ten závod vyhrála,“ popisuje svůj přechod od gymnastiky k atletice. „Moje první startovní číslo byla papírová jedenáctka. S jakým číslem jsem startovala na olympiádě, už nevím, ale tohle si pamatuji,“ směje se.

Předlice bývaly nejkrásnější čtvrť

Bourání ruin domů v ulici Na Nivách v ústeckých Předlicích začalo|foto:Jan Bachorík, Český rozhlas

V ústeckých Předlicích, které dnes ve většině částí naplňují definici sociálně vyloučené lokality, žije sportovkyně celý život. „Předlice bývaly nejhezčí čtvrtí tady na Ústecku,“ zavzpomínala na minulost bývalé dělnické čtvrti, „Byly čisté, lidé byli ochotní. Chodilo se tu do Sokola, hráli jsme divadlo.“

Nejlepší životní rada – nefňukat!

Celou svou sportovní kariéru ale současně chodila do práce v hrbovické pekárně. „Chodila jsem pěšky nebo jezdila na kole. Brala jsem to jako trénink,“ říká s nadšením. Nejen sportovní krize překonává s optimismem: „Pokud se ti něco nepovede, neházej hned flintu do žita. To je moje celoživotní heslo,“ prohlašuje.

Radu, jak žít vesele i ve vysokém věku, má jednoznačnou: Nefňukat hned nad vším. „I když třeba něco bolí, píchá, šponuje, říkám si, že jsem fit. I když nejsem,“ žertuje. Přání do budoucna má jediné: „Být pořád zdravá.“