Slovanský zeměvid: mapové dědictví Pavla Josefa Šafaříka a výzkumy starého Mostu, ve stínu rypadel

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, jak na tom jsou a v budoucnu by být mohly středoevropské ledovce, zmíníme se o škodách, které působí turisté na známém Obrově chodníku na pobřeží Severního Irska, představíme vám největšího tvora druhohorní přírody, který nežil na souši, ale v moři, navštívíme nově objevené mayské město v Guatemale a na závěr si povíme, jak moc by čtvrtinové snížení rozpočtu NASA poškodilo probíhající kosmické mise.

Slovanský zeměvid a další mapy

Pavel Josef Šafařík|foto:Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Narodil se před dvěma sty třiceti lety, 13. května 1795, v tehdy uherském Kobeliarově, nedaleko Rožňavy v dnešním Košickém kraji. Pavel Josef Šafařík. Spisovatel, literární historik, etnograf, jazykovědec a především slavista – zabýval se historií Slovanů, jejich jazyky, literaturou a kulturou. Jeho nejvýznamnějším dílem jsou Slovanské starožitnosti z roku 1837, spis o tisíci stranách, věnovaný právě vlastivědě, literatuře a jazykům Slovanů od pravěku až do prvního tisíciletí, tedy do rozšíření křesťanství. Pavel Josef Šafařík byl však také schopným kartografem. Unikátní soubor jeho map se nachází v Mapové sbírce Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. A právě tento soubor byl letos v dubnu zapsán do mezinárodního registru Paměť světa UNESCO.

Slovanský zeměvid. Mapa Pavla Josefa Šafaříka z roku 1842|foto:Pavel Josef Šafařík, Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty UK Praha, CC0 1.0, ©

Jaké mapy vlastně Pavel Josef Šafařík tvořil a z čeho při své kartografické činnosti vycházel? O tom stejně jako před týdnem hovoří Eva Novotná, ředitelka Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Většina kartografického díla Pavla Josefa Šafaříka se dochovala jen v podobě rukopisů případně čistopisů pro rytce nebo tiskárny, s jeho vlastními úpravami toponym a poznámkami. Tiskem vyšly oficiálně všehovšudy tři Šafaříkovy mapy.

Nejznámější z nich, Slovanský zeměvid, vyšel poprvé roku 1842 spolu s knihou Slovanský národopis. Obvykle se říká, že mapa je přílohou zmíněné publikace. Ve skutečnosti je to naopak – kniha je doprovodným textem k mapě. Obsahuje Šafaříkovy vysvětlivky a dodatky, které už se na mapový list zkrátka nevešly. Jak velký je soubor Šafaříkových kartografických dokumentů v Mapové sbírce Univerzity Karlovy, zapsaný do registru Paměť světa UNESCO? Z čeho sestává? A kde si ho je možné prohlédnout?

Jak se kopal starý Most

Přesunutý kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě|foto:Martin Hurin, ČTK

Skoro před 50 lety, koncem září roku 1975, došlo v severočeském Mostu k unikátní akci, která do té doby neměla obdoby. Tamní pozdně gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie byl za pomoci speciálního zařízení po kolejích přemístěn o necelý kilometr z místa, kde stál po dlouhá staletí. Zbytek historického centra bývalého královského města Mostu takové štěstí neměl. To, co se pod vrchem Hněvínem stavělo mnoho set let, bylo za pár desetiletí zbořeno a odtěženo hnědouhelným dolem. Alespoň něco z historie Mostu se v jeho troskách v dost svízelných podmínkách snažili zachránit archeologové.

Kdy a jak byl zahájen archeologický výzkum historického centra Mostu? Před 20 lety na to v Planetáriu vzpomínal archeolog Tomáš Velímský – byl totiž tenkrát u toho. Výzkum starého Mostu rozhodně nepatřil k běžným výzkumům. Nebylo možné prozkoumat všechno, archeologové byli okolnostmi nuceni si vybírat. I přes svízelné podmínky se ve starém Mostě podařila řada významných objevů.