Neúroda, hlad a nepokoj: proměny klimatu ve svědectví kostnic a život slavisty Pavla Josefa Šafaříka

V úvodním přehledu zajímavostí vás seznámíme s obří velekrysou z Nové Guineje, kterou až donedávna nikdo z vědců v přírodě nepotkal, dozvíte se, kde se u nás nachází nejstarší jeskynní kresba, zmíníme se o archeologickém objevu zděné vlčí jámy u Svoru na Českolipsku, povíme si něco málo o čínské sondě Tchien-wen 2, která odstartovala ke kvazisatelitu Země, planetce Kamo'oalewa a nakonec se budeme věnovat plánovanému startu českého astronauta Aleše Svobody, který by se mohl do vesmíru podívat v roce 2027.

Kostnice, izotopy a proměny klimatu

Kostnice v Sedlci u Kutné Hory|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Co všechno nám mohou prozradit lidské ostatky z kostnic? Nedozvíme se sice, komu konkrétně patřily, jinak toho však o nich můžeme zjistit docela dost. Nejen že je možné ostatky poměrně přesně datovat, ale dá se z nich zjistit třeba i převažující složení stravy našich mrtvých předků. Kombinací dat, získaných zmíněnými analýzami, a také dalších údajů, můžeme objasnit, v jakých obdobích naší historie vznikaly podobné akumulace ostatků, tedy kostnice, především. Souvisí zřejmě s proměnami klimatu, které přinášely chlad, vlhko, neúrodu, hlad, nemoci, nepokoje, rozbroje i války.

Lidské kosti a lebky v márnici v Letařovicích na Českodubsku|foto:Jaroslav Hoření, Český rozhlas

O výzkumu ostatků z českých a moravských kostnic si povídáme s geochemikem Martinem Mihaljevičem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde řídí Centrum výzkumu izotopů a skupinu Environmentální geochemie. Při svém výzkumu lidských ostatků využili naši badatelé všeobecně známého a hojně užívaného radiouhlíkového datování. Jak tato metoda funguje a do jaké míry je přesná? Kromě radiouhlíkového datování podrobili vzorky kostí také izotopové analýze kolagenu, základní stavební hmoty pojivových tkání. Jaké konkrétní izotopy je zajímaly a o jaké informace jim šlo?

Pavel Josef Šafařík, jeho život a dílo

Národní zeměvid Rakouské Říše. Rukopis mapy Pavla Josefa Šafaříka v měřítku 1 : 4 710 000. Mezi lety 1848 a 1849|foto:Pavel Josef Šafařík, Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty UK Praha, CC0 1.0, ©

Do mezinárodního registru Paměť světa UNESCO byl v dubnu letošního roku zanesen unikátní soubor map slavisty Pavla Josefa Šafaříka, jehož dvousté třicáté výročí narození jsme si nedávno připomněli. Jaké dokumenty zmíněný registr schraňuje a jaký je jeho význam? Hovoří Eva Novotná, ředitelka Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Pavel Josef Šafařík byl to doslova renesanční učenec první půle 19. století. Narodil se 13. května roku 1795 v rodině evangelického faráře v tehdy uherském Kobeliarově, což je obec nedaleko Rožňavy v dnešním Košickém kraji... Šafaříkovo stěžejní dílo – monumentální spis Slovanské starožitnosti o tisíci stranách, kde popisoval vlastivědu, literaturu, jazyky Slovanů od pravěku až do prvního tisíciletí, do rozšíření křesťanství, vyšlo v roce 1837. O Šafaříkově kartografické činnosti si budeme povídat příště.