Příběhy hvězd – Psí hvězda Sirius

Nejjasnější hvězdu naší oblohy, Alpha Canis Majoris, najdete v souhvězdí Velkého psa. Jméno Sirius, tedy „blikotající, jiskřící“ jí dali Řekové. To blikotání je ovšem jen zdánlivé a může za něj tzv. scintilace, jev způsobený průchodem světla věčně neklidnou a chvějící se zemskou atmosférou.

Dárkyně záplavy a pohyby hvězd

Nil v oblasti pohoří Sabaloka v Súdánu|foto:Naďa Reviláková

Siria si všímali i staří Egypťané. Jeho zosobněním byla bohyně Sopdet. Obyvatelé nilského údolí měli vypozorováno, že v polovině července, kdy Sopdet za úsvitu vycházela na jitřní obloze, začínala životodárná nilská záplava. Egypťané proto Sopdet považovali za její dárkyni a ohlašovatelku. Zobrazovali ji jako ženu stojící na nebeské bárce, na hlavě s korunou ozdobenou symbolem pěticípé hvězdy.

Pozorování Siria, společně s Aldebaranem a Arkturem, pomohla v roce 1718 astronomu Edmundu Halleymu odhalit, že hvězdná obloha není neměnná; nejen, že se nad námi zdánlivě otáčí – hvězdy se pohybují i vůči sobě navzájem. Jak Halley zjistil, Sirius, Aldebaran ani Arktur už v jeho době dávno neležely v poloze, udávané antickými astronomy Ptolemaiem a Hipparchem.

Sirius = Sirius A + Sirius B

Hvězda Sirius je vlastně dvojhvězdou. Většina světla k nám však přichází z její větší složky - Sirius A|foto:licence Public Domain, volné dílo, NASA, ESA, G. Bacon

V roce 1862 se na Siria zaměřil americký optik Alvan Clark, když chtěl vyzkoušet rozlišovací schopnosti svého dalekohledu; nejspíš věděl o předpovědi německého astronoma Friedricha Bessela, který z nepravidelného pohybu Siria (říkejme mu Sirius A) spočítal, že tato hvězda musí mít ještě jednoho slabého hvězdného průvodce. A Clark potvrdil, že Sirius je opravdu dvojhvězda. Společníkem jasné plazmové hvězdy Sirius A je malý bílý trpaslík Sirius B. Zatímco Sirius A je šestadvacetkrát zářivější než naše Slunce, Sirius B je stokrát slabší. Má hmotnost Slunce, ale je menší než planeta Neptun

V rentgenovém oboru je vidět něco úplně jiného. Zatímco ze Siria B proudí mohutné toky rentgenového záření, větší hvězda se jimi chlubit nemůže. Obě složky obíhají kolem společného těžiště; jeden oblet jim trvá padesát let. Dvojhvězda Sirius je od nás vzdálená něco přes 8,5 světelného roku.

Dogoni a návštěva ze Siria

Tradiční dřevěné masky Dogonů z afrického Mali|foto:Torsten Pursche, Shutterstock, CC0 1.0, ©

Přesto k nám prý z jedné planety Siria přiletěli před 5 tisíci lety Nommoni, ještěří mimozemšťané. Ve své knize The Sirius Mystery to tvrdí jistý Robert Temple. Kniha je věnována Dogonům, domorodému kmeni z afrického Mali, pro které je Sirius centrem mytologie. Dogoni prý věděli, že Sirius je dvojhvězda; i když pouhé oko ke spatření Siria B nestačí. Své představy předváděli ve 30. letech minulého století dvěma francouzským antropologům za pomoci kreseb v pouštním písku.

O „astronomických“ znalostech Dogonů se dnes pochybuje. Nebyli zase až tak izolovaným kmenem, aby se o Siriu B nemohli dozvědět i z jiných zdrojů. Rozhodně bych nechtěl oběma francouzským badatelům sahat do svědomí, ale proč hned tahat z kapsy mimozemšťany?