Jediná přistání na asteroidech: NEAR Shoemaker, dvakrát Hayabusa - a procházka výstavou Příběh kapky

V úvodním přehledu zajímavostí vzpomeneme slavného Krále smrků, který kdysi panoval Boubínskému pralesu, představíme důkazy o návratu kočky divoké do lesů Lužických hor, dozvíte se, jak došli paleontologové k závěru, že nanotyranové byli skutečně samostatnou skupinou dravců a ne mladými tyranosaury, zmíníme se o objevu figurek „vešebtů“ ve starověkém egyptském Džanetu, který pomohl identifikovat hrobku faraona Šešonka III. a také o čínských snahách získat raketu s opakovatelně použitelným prvním stupněm.

NEAR Shoemaker, Hayabusa a Hayabusa 2

Sonda NEAR Shoemaker přistála 12. února 2001 na povrchu planetky Eros, kde leží dodnes|foto:NASA/Johns Hopkins APL, CC0 1.0, ©

Pro mnohé autory vědeckofantastické literatury čili science-fiction, včetně některých našich, představuje přistání na asteroidu běžnou rutinu. Znalcům se možná vybaví dobrodružství českých astronautů na planetce Eros, popisované před více než osmdesáti lety roztomile naivním způsobem spisovatelem J. M. Troskou v jeho románové trilogii Zápas s nebem. Ve sci-fi se na asteroidech třeba i bydlí, stojí tam kosmické stanice nebo se tam těží vzácné nerosty. Realita je však jiná – skutečná přistání na planetkách můžeme zatím spočítat na prstech jedné ruky. Váže se k nim pár kulatých a půlkulatých výročí.

Planetka Itokawa na snímku ze sondy Hayabusa|foto:JAXA, CC BY 4.0, ©

K přistání na asteroidu došlo zatím jen v průběhu tří kosmických misí – NEAR Shoemaker, Hayabusa a Hayabusa 2. Od toho úplně prvního uplyne v únoru 2026 právě 25 let. V roce 2001 měkce přistála – shodou okolností právě na asteroidu Eros – americká sonda NEAR Shoemaker. Na rozdíl od Troskových hrdinů, pánů Farina, Horáka a Brady, tam nenašla civilizaci miniaturních humanoidů, ale jen (zjednodušeně řečeno) očekávaný prach a kamení. I tak to byla akce nanejvýš zajímavá, protože přistání na planetce v rámci této mise vůbec nebylo v plánu. Jaké měla sonda NEAR Shoemaker úkoly a jak byla v jejich plnění úspěšná shrnuje Jan Veselý, popularizátor astronomie a astrofyziky z Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy.

Sonda Hayabusa 2, jejímž cílem byla planetka Ryugu|foto:DLR, CC BY 3.0, ©

K dalšímu přistání na asteroidu došlo v listopadu roku 2005, kdy japonská sonda Hayabusa dosedla na povrch planetky Itokawa. I v jejím případě to byla tak trochu zkouška. Udává se, že šlo především o zkušební, technologickou misi …Třetí misí, jejíž součástí bylo přistání na asteroidu, byla mise sondy Hayabusa 2 – jejím cílem byla tentokrát planetka Ryugu. Sonda samotná se asteroidu opět měla jen dotknout; přistát mělo několik roverů, které s sebou nesla. O jaké přístroje šlo, co měly za úkol a jak moc byly úspěšné?

Výstavní Příběh kapky na severu Čech

Polarografická souprava, vyráběná v letech 1929-1946 firmou Nejedlý v Praze-Vokovicích, na výstavě Příběh kapky|foto:Pavlína Jáchimová, Akademie věd České republiky, CC BY-SA 3.0 CZ, ©

Mezi nejúspěšnější popularizační projekty Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd České republiky v Praze patří putovní výstava Příběh kapky. Výstava, která se věnuje právě životu a vědeckému odkazu Jaroslava Heyrovského, našeho jediného nositele Nobelovy ceny za chemii, od jehož narození nedávno uplynulo 135 let. Nejvýznamnějším vědeckým oceněním byl vyznamenán v roce 1959 – získal jej „za objev a rozpracování analytické polarografické metody“. Tu jsme vám v Planetáriu podrobně představili před měsícem. Dnes bychom rádi navštívili zmíněnou výstavu, která nedávno zahájila své další putování – tentokrát po školách Ústeckého kraje.

Výstava Příběh kapky v Pardubicích v roce 2015|foto: Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, v. v. i.

Výstava Příběh kapky vznikla před sedmnácti lety a od té doby je prakticky stále na cestách. S tím se při jejím vzniku úplně nepočítalo. Vyprávěla nám o tom její spoluautorka, vědecká pracovnice Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Květoslava Stejskalová. V těchto dnech, v prosinci 2025, je výstava už na své sedmatřicáté zastávce. A v plánu má několik dalších. Je to stále tatáž výstava, která se nicméně s časem a různými objevy dosud neznámých archiválií trochu proměňuje. Je s ní spojen doprovodný program a k mání jsou i různé zajímavé materiály. Víc si o výstavě můžete přečíst na webových stránkách ústavu, případně na webu heyrovsky.cz.