Příběhy hvězd – Polárka, severní hvězda

24. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Spektroskopická dvojhvězda Polárka A

Kdo kráčí k severu, kráčí k Polárce. Astronomicky vzato ke hvězdě Alpha Ursae Minoris, nejjasnější hvězdě v souhvězdí Malého Medvěda.

Ačkoliv je ve svém souhvězdí nejjasnější, na obloze ji snadno přehlédnete. Abyste ji našli, musíte spojit myšlenou přímkou dvě jasné hvězdy, tvořící zadní hranu Velkého vozu, tedy Merak a Dubhe, a tuto přímku pětkrát protáhnout. Na jejím konci vám do očí zasvítí hvězda, kolem níž se zdánlivě točí celá obloha. Polárka nebo jinak Severka totiž leží skoro přesně na přímé linii s osou otáčení Země, na severním nebeském pólu. Rozdíl je menší než jeden stupeň, takže pro běžnou orientaci prakticky zanedbatelný.

Hvězdná obloha se zdánlivě otáčí kolem Polárky

Žlutý veleobr a jeho dva hvězdní průvodci

Řekové jí říkali Cynosura (Ocas psa), arabští astronomové zase Alrucaba. Jak je od nás daleko se vědci zatím neshodli – v každém případě je to víc než 300, podle posledních měření snad až necelých 450 světelných let. K navigaci se Polárka využívala už od pozdního starověku, skutečnou „stellou polaris“, severní hvězdou, se stala v renesanci a před dvěma staletími už byla používána jako jedna z navigačních hvězd. Až v době moderních astronomických přístrojů se zjistilo, že Polárka nám nesvítí sama – je to trojhvězda.

To, co vidíme na obloze pouhým okem, je její největší a nejjasnější složka, žlutý veleobr, pulzující proměnná hvězda, jejíž průměr třicetkrát převyšuje naše Slunce; pěttisíckrát ho zastiňuje svou zářivostí. Kolem tohoto veleobra obíhá slaboučký hvězdný průvodce, kterého se hvězdářům podařilo spatřit až v roce 2006 díky Hubbleovu vesmírnému dalekohledu; projevuje se samozřejmě i posunem čar ve spektru velké hvězdy, která se i s tímto průvodcem souhrnně označuje jako spektroskopická dvojhvězda Polárka A. Dvojhvězdu pak ve velké vzdálenosti obíhá další průvodce, Polárka B. Tu v roce 1779 objevil britský astronom německého původu William Herschel.

Hubbleův vesmírný dalekohled z raketoplánu Atlantis během páté servisní mise (STS-125) v roce 2009

Severní nebeský pól bez Polárky

Polárka nebyla vždy severní hvězdou a zase jí nebude. Může za to precese, fyzikální jev, který mění orientaci osy setrvačníku v prostoru – asi jako u zpomalující se káči. Naše planeta se chová podobně a zemská osa kvůli tomu vykonává krouživý pohyb. Znamená to, že osa otáčení Země kreslí zdánlivě na severní hvězdnou oblohu velkou kružnici a severní nebeský pól se po ní posouvá. Jeden oběh, kterému astronomové říkají platónský rok, mu trvá přibližně 25 800 let.

Skutečnými severními hvězdami se tak v budoucnu stanou jiné hvězdy – mezi nimi Deneb v souhvězdí Labutě, Vega v Lyře a hvězda Thuban v Draku. Polárka ale Polárkou nejspíš zůstane. Proč vymýšlet nové jméno, když jsme na tohle tak zvykli.

Spustit audio

Související

  • Polárka trojhvězdou

    Bezpochyby nejznámější hvězdou oblohy je Polárka. V minulosti její význam spočíval v určování světových stran, jelikož právě k ní směřuje severní část zemské osy. D...

  • Hvězda Polárka se probouzí

    Probuzení - tak by se asi dalo popsat, co se s touto známou hvězdou v posledních letech děje. Proměnná jasnost Polárky je známa přes 100 let, před patnácti lety se ...