Neuskutečněná Nová Harmonie socialisty Roberta Owena

Robert Owen začínal jako obchodník s látkami a postupně se vypracoval na spolumajitele přádelny bavlny ve skotské obci New Lanark. Textilka patřila k největším na britských ostrovech a využívala nejmodernější stroje své doby. Díky tomu svým majitelům přinášela vysoké zisky.

Průmyslník a sociální reformátor

Město New Harmony na řece Wabash v roce 1832|foto:Karl Bodmer, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Owenovi se ale nelíbily pracovní i životní podmínky továrních dělníků, z nichž čtvrtinu tvořily děti. Zkrátil proto pracovní dobu, zvýšil mzdy, dětským dělníkům poskytoval dvakrát denně jídlo a později přestal zaměstnávat děti mladší deseti let. Zaměstnancům poskytl byty, kde ovšem zavedl přísná pravidla. Dělníci museli ve svých domácnostech udržovat pořádek, nesměli chodit po půlnoci z domu a nesměli se opíjet. Na druhou stranu mohli nakupovat v továrních obchodech, kde bylo lacinější zboží než jinde, mohli posílat své děti na Owenovy náklady do školy a když onemocněli, uhradil jim lékařskou péči tovární zdravotní fond. A navíc: nejmenší děti navštěvovaly první mateřskou školku na světě.

Investice do blaha zaměstnanců se vyplatily. Ubylo problémů, zvedla se pracovní morálka a s ní i prosperita. Owen o své praxi vydal několik spisků a stal se známým.

Všichni se musí mít dobře!

Robert Owen, velšský socialista, průmyslník a sociální reformátor (1771-1858)|foto:Profimedia

Po napoleonských válkách na britských ostrovech vypukla krize zapříčiněná nadbytkem pracovních sil, kterým konkurovaly nové stroje. Robert Owen se domníval, že řešením by mohly být soběstačné vesnické komunity. Jejich členové by měli společný majetek, věci by si dělili podle svých potřeb, nepoužívali by zbytečně stroje, protože ty příliš zvyšují produkci a tím pádem i konzum. Děti by se vychovávaly společně podle pokrokových myšlenek, neboť rodina je spolu se soukromým vlastnictvím a náboženstvím kořenem všeho zla, tvrdil Owen.

Takovou komunitu se rozhodl vybudovat v Americe. Zakoupil rozlehlé pozemky v osadě Harmony, kterou právě opouštěli její zakladatelé, náboženské společenství Johanna Georga Rappa. Tito tzv. rappisté žili podobně, jako to měl v plánu Owen. Byli nemajetní, žili pospolu a všichni se dělili o plody své práce. Rappisté ovšem navíc zachovávali sexuální abstinenci – což, pokud víme, Owen nežádal – a středobodem jejich života byla víra v Boha. Zatímco ateista Owen krátce po příchodu do New Harmony v lednu 1825 přeměnil kostel na společenské centrum a zakázal veškeré náboženské praktiky.

Sociální utopie versus realita

Kostel ve městě New Harmony v roce 1832|foto:Karl Bodmer, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Na přelomu února a března téhož roku odjel do Washingtonu, aby kongresmanům a čtyřem bývalým a jednomu současného americkému prezidentovi přednesl projevy o svém budování „obce jednoty a vzájemné spolupráce“. Velké očekávání, které vzbudil, se ale nenaplnilo. Projekt New Harmony přilákal asi tisícovku různých lidí, nadšenců, filozofů, ale také hochštaplerů. Mnohým z nich se zakrátko začal kolektivismus přejídat, vadilo jim, že si nemohou o sobě rozhodovat sami. Ztroskotal i projekt soběstačného hospodaření a pokus dělit si věci podle potřeby. Obec nebyla soběstačná; a zatímco někdo nadšeně pracoval, jiný se staral jen o sebe.

Owen to ale nevzdal a pokoušel se o vytvoření ideálních společenství ještě na jiných místech, ovšem se stejným výsledkem. Ve 30. letech přišel se směnnou burzu, kam lidé nosili své výrobky, za které obdrželi poukázky a ty pak vyměnili za zboží, které potřebovali. Ani to nefungovalo. Chyběl totiž faktor poptávky, takže lidé nosili věci, o které nikdo nestál.

Osada New Harmony ale přece jen nakonec uspěla. Owenův utopický projekt, jehož součástí bylo i vzdělávání, přitáhl řadu lidí z oblasti vědy a kultury, kteří z New Harmony učinili centrum vzdělanosti a pokroku celé Indiany.