Pověst ze Zahořan: Paní v černém je lepší nerušit
Na bílou paní není radno mluvit. Přesvědčil se o tom kdysi starý ranhojič, který žil v Zahořanech na Litoměřicku. Právě tam dodnes stojí zámek a kostel Nejsvětější Trojice.
Kdysi tam vídávali paní v bílém. Nikdo nevěděl, kým měla být, když ještě žila. Záhadná žena chodívala v noci kolem zámecké galerie a v ruce mívala svazek klíčů. Někdy jí vídávali chodit i kolem kostela. Vypadalo to, jako by něco strážila, něco zamčeného.
To právě vrtalo hlavou starému ranhojiči. Bílou paní potkával, když se vracel v noci od lidí, kterým pomáhal v jejich nemoci nebo po zranění. Rozhodl se proto, že ženu, která vypadala jako v mlžném oděvu, osloví.
Pak se to stalo. Když procházel kolem kostela, zahlédl bílé šaty. Už už chtěl na bílou paní zavolat, když se postava otočila, zahrozila mu prstem a zmizela.
Od té doby ji v bílém a s klíči nikdo neviděl. Jen když měl někdo umřít, objevovala se v černém šatě.
A starý ranhojič? Od doby, kdy mu pohrozila, přestal mluvit. Lidé si mysleli, že mu bílá paní svěřila nějaké tajemství, nejspíše o nějakém pokladu, a on nemluví, aby místo náhodou neprozradil. Jen on přitom věděl, jak to celé bylo. Že mu bílá paní za jeho troufalost vzala schopnost mluvit.
Zahořany jsou malá obec nedaleko Křešic, na úpatí vrchu Křemín. Nejstarší zmínka je z roku 1318. Barokní zámek, který vznikl z původní tvrze, i kostel Nejsvětější Trojice stojí za obcí a jsou dobře vidět. Oba jsou chráněny jako kulturní památka.
O kostele se povídá jiná pověst – vysvětluje, proč měl kostel dlouho na vrcholu plechového kohouta. V době třícetileté války měl právě u Zahořan schovávat jeden maršálek vojenský poklad. V noci zaslechl kokrhání kohouta a přišlo mu, že kokrhá v nevhodnou dobu, že by se tak před útokem mohli domlouvat nepřátelští Švédové. Zburcoval své vojáky a ti pak skutečně odrazili útok.
Maršálek pak nechal postavit na připomínku události kostel. Bílá paní tam ale tehdy ještě nechodila...
Související
-
Pověst ze severu: Už jste potkali bludičku?
Viděli jste někdy bludičku? Světélko je modré, zelené nebo žluté, zlatavé a vidět prý bylo u bažiny, mokřin, u řeky, potoka. A většinou s ním nebyly žerty.
-
Pověst z Doksan: Příběh rytíře a krásné Angeliny a Umučený doubec
Na cestě z Doksan do Dolánek na Litoměřicku stál pod vrchem Skalka věkovitý dub. Lidé mu říkali Umučený doubec. Proč, to vysvětluje pověst.
-
Pověst z Lovosicka: Jak chtěla paní z Opárna manžela odnaučit pít pivo
Tuze rád popíjel pan rytíř na Opárně pivo. Když se domů z lovu nebo od přátel vracel, vždy se nejdříve sháněl po něm.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
