Pověst ze Zahořan: Paní v černém je lepší nerušit

Kdysi tam vídávali paní v bílém. Nikdo nevěděl, kým měla být, když ještě žila. Záhadná žena chodívala v noci kolem zámecké galerie a v ruce mívala svazek klíčů. Někdy jí vídávali chodit i kolem kostela. Vypadalo to, jako by něco strážila, něco zamčeného.

To právě vrtalo hlavou starému ranhojiči. Bílou paní potkával, když se vracel v noci od lidí, kterým pomáhal v jejich nemoci nebo po zranění. Rozhodl se proto, že ženu, která vypadala jako v mlžném oděvu, osloví.

Pak se to stalo. Když procházel kolem kostela, zahlédl bílé šaty. Už už chtěl na bílou paní zavolat, když se postava otočila, zahrozila mu prstem a zmizela.

Zahořany - kostel|foto: Lucie Valášková

Od té doby ji v bílém a s klíči nikdo neviděl. Jen když měl někdo umřít, objevovala se v černém šatě.

A starý ranhojič? Od doby, kdy mu pohrozila, přestal mluvit. Lidé si mysleli, že mu bílá paní svěřila nějaké tajemství, nejspíše o nějakém pokladu, a on nemluví, aby místo náhodou neprozradil. Jen on přitom věděl, jak to celé bylo. Že mu bílá paní za jeho troufalost vzala schopnost mluvit.

Zahořany - kostel|foto: Lucie Valášková

Zahořany jsou malá obec nedaleko Křešic, na úpatí vrchu Křemín. Nejstarší zmínka je z roku 1318. Barokní zámek, který vznikl z původní tvrze, i kostel Nejsvětější Trojice stojí za obcí a jsou dobře vidět. Oba jsou chráněny jako kulturní památka.

O kostele se povídá jiná pověst – vysvětluje, proč měl kostel dlouho na vrcholu plechového kohouta. V době třícetileté války měl právě u Zahořan schovávat jeden maršálek vojenský poklad. V noci zaslechl kokrhání kohouta a přišlo mu, že kokrhá v nevhodnou dobu, že by se tak před útokem mohli domlouvat nepřátelští Švédové. Zburcoval své vojáky a ti pak skutečně odrazili útok.

Maršálek pak nechal postavit na připomínku události kostel. Bílá paní tam ale tehdy ještě nechodila...