Pověst ze severu: Už jste potkali bludičku?
Viděli jste někdy bludičku? Světélko je modré, zelené nebo žluté, zlatavé. Vidět bývalo u bažiny, mokřin, u řeky, potoka... A většinou s ním nebyly žerty.
Tak třeba podle jedné pověsti se kdysi objevilo u Prosmyk u Lovosic. Uviděla ho podle pověsti děvčata, která šla od muziky. Světélko zahlédla u prosmycké kaple. Zajímalo je, kdo nebo co to je, a tak se za ním vydala.
Vodilo je po lukách chvíli tam, chvíli na druhou stranu, až dívky docela nevěděly, kde jsou. Když se konečně světélko zastavilo, děvčata zjistila, že jsou u řeky Ohře v Terezíně, zhruba pět kilometrů od Prosmyk. A na břehu pevnostního příkopu. Ještě krok a spadly by do řeky.
Bludička se ale podle jiné pověsti údajně objevovala také u obce Líska na Děčínsku. Žil tam kdysi sedlák, který si rád přihnul v hospodě v sousední vsi. Domů se vracíval často až po půlnoci.
Ale jednou se mu tak trochu zamotaly nohy a on si zašel k místu, kde jsou mokřiny. Hledat jinou cestu znamenalo o kus se vrátit, a to se mu nechtělo, tak se vydal cestičkou kolem mělkých rybníků. Věděl, že tam lidé vídali bludičku, jen doufal, že ji nepotká. Najedou svítila před ním. Místo do bažin ho ale mokřinami provedla bez úhony až poblíž jeho domu, ke křížku.
To se opakovalo vícekrát. Až jednou našli sedláka sedět u křížku mrtvého. „To si bludička asi vybrala odměnu za svou pomoc – jeho život,“ řekli si lidé. Bludičku pak už v těch místech nikdo neviděl.
Kdo ví, jak to všechno bylo. Bludičky se v českých krajích prý objevovaly docela hojně. Podle pověstí šlo o duše nepokřtěných dětí nebo to byli neposlušní andělé, které Bůh svrhl dolů z nebe, případně duše čarodějnic. Svítily a mátly pocestné tam, kde bylo mokro. Někteří pocestní se tak prý kvůli nim i utopili.
Našli se lidé, kteří se snažili tento jev vysvětlit. Mohlo by prý jít o bahenní plyn, jenže jeho samovznícení je velmi nepravděpodobné. Další teorií je, že se lidé setkali s kulovým bleskem nebo to prostě byly světlušky a tak dále. Jednoznačné vysvětlení není.
A dnes? I dnes můžete takovou pohybující se bludičku, když se půjdete večer nebo v noci projít někam do přírody, zahlédnout. Jenže se vší pravděpodobností nepůjde o nadpřirozený jev, ale spíše o světlo čelovky na hlavě nějakého běžce, případně turisty. Toulky s baterkou na čele jsou totiž stále populárnější….
Související
-
Pověst z Doksan: Příběh rytíře a krásné Angeliny a Umučený doubec
Na cestě z Doksan do Dolánek na Litoměřicku stál pod vrchem Skalka věkovitý dub. Lidé mu říkali Umučený doubec. Proč, to vysvětluje pověst.
-
Pověst z Lovosicka: Jak chtěla paní z Opárna manžela odnaučit pít pivo
Tuze rád popíjel pan rytíř na Opárně pivo. Když se domů z lovu nebo od přátel vracel, vždy se nejdříve sháněl po něm.
-
Pověst z Ústecka: Proč rostou pod hradem Střekov zlatá kvítka
Víte, proč každý rok rozkvete skála pod hradem Střekov? Žluté kvítky tařice ukazují, kde se zachytily vlasy krásné Matyldy, když skočila do Labe. Nebo ji tam někdo shodil?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka