Pověst z Ústecka: V Bukové hoře zřejmě leží poklad skřítků, není ale radno ho hledat
O pokladu trpaslíků, který má ležet ukrytý hluboko v Bukově hoře, praví hned několik pověstí. Třeba, že o Velikonočním pátku se objeví v místě pokladu modrý plamének.
A jiná pověst praví, že poklad hlídá už jen jeden skřítek, protože ostatní z kraje odešli. Neunesli, jak lidé změnili krajinu u Ústí, kde původně v podzemí žili.
Ale než odešli a losovali, kdo z nich zůstane zlato a drahé kameny hlídat, chvíli ještě své poklady v Bukové hoře střežili všichni dohromady. Lidé sice o pokladu věděli, ale nikomu se do podzemí nechtělo. Vždyť kdo ví, co by mu skřítkové vyvedli.
Až jeden chudý rytíř se toho odvážil. Za získané zlato si chtěl postavit hrad a oženit se. Rozhodl se, že zkusí na Bukové hoře najít cestu do podzemí.
„Nech zlato zlatem,“ radili mu místní. „Skřítkové ti ho stejně nevydají, jen můžeš přijít o život,“ varovali ho.
Rytíř si ale nenechal svůj nápad vzít. Vydal se na Bukovou horu a začal pátrat po vchodu do podzemí. Byl zhruba v polovině hory, když se náhle pod kopyty jeho koně ozvalo cinkání zvonečků. Skřítci se svolávali k ochraně svých pokladů. Rytíř to ale bral jako dobré znamení.
„Tady bude to správné místo,“ řekl si a začal zkoumat terén. Vchod do podzemí ale ne a ne najít. Skřítci ho zakryli skálou.
Už se šeřilo, ale rytíř se nechtěl hledání vzdát, i když byl celý utrmácený. Najednou se ozval slabý hlásek: „Člověče zastav se. Nech hledání, nebo se ti stane něco zlého.“
To se asi ozvalo nějaké zvíře a mně to připadá jako jakýsi slabý lidský hlásek, myslel si. Vyjedu až na kopec a tam počkám do rána, až bude světlo, rozhodl se. Z Bukové hory neodejdu, dokud nenajdu zlato…
V tu chvíli vylétl z křoví houf ptáků. Rytířův kůň se lekl a shodil jezdce tak nešťastně, že spadl hlavou na kámen a byl na místě mrtev.
Kůň se vrátil do vsi pod Bukovou horou, ale tělo rytíře lidé nikde nenašli. Začali si proto povídat, že mrtvého odnesli skřítkové do podzemí a uložili u zlata, aby jeho mrtvé tělo odradilo každého, kdo by se do podzemí Bukové hory chtěl také podívat. Kdo ví, kdo jim to řekl – možná to šeptal vítr, který to slyšel od samotných skřítků.
Související
-
Pověst z Lounska: Hrobka, která ronila slzy
Albrechta staršího z Kolowratu pohřbili podle tehdejšího zvyku do náhrobku uprostřed hlavní lodi kostela kláštera, který sám založil. Stalo se tak koncem 14. století.
-
Pověst z Ústecka: Přes Labe po mostě nebo prověřeném přívozu
Na dolním Labi se můžete svézt mnoha přívozy. Třeba mezi Velkými a Malými Žernoseky, u Velkého Března a tak. Ale pozor, pokud vám někdo nabídne svezení přes Labe u Povrlů.
-
Pověst z Chomutovska: Mrtvý sedlák mluvil a koho jmenoval, ten zemřel
Myslata se jmenoval sedlák, který se po smrti změnil zřejmě v upíra. Žil v obci Blov (německy Flahe) nedaleko Kadaně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
