Pověst z Chomutovska: Mrtvý sedlák mluvil a koho jmenoval, ten zemřel
Myslata se jmenoval sedlák, který se po smrti změnil zřejmě v upíra. Žil v obci Blov (německy Flahe) nedaleko Kadaně.
Zmiňuje se o něm Neplachova kronika. Jan Neplach byl opat benediktinského kláštera v Opatovicích. A Blov je dnes část Vilémova.
Když Myslata zemřel, pohřbili ho jako každého jiného. Mělo se to stát roku 1336. Jenže on se začal po nocích objevovat znovu, strašil lidi a dokonce na ně mluvil. Pokud ale vyslovil něčí jméno, dotyčný člověk zemřel.
Místní už teror mrtvého Myslaty nedokázali dál snášet, a tak se sešli na návsi: „Vykopeme ho a probodneme mu srdce kůlem, je to upír,“ dohodli se sousedé.
Jak se usnesli, tak udělali. Rakev otevřeli, celí vystrašení, co bude dál, během poledne. Chtěli, aby bylo slunce co nejvýše, protože doufali, že jim tak mrtvý sedlák nemůže nic udělat.
„Hýbe se, podívejte,“ vykřikl někdo. Většina přihlížejících se rozprchla. Ti nejodvážnější nebo spíše nejvíce odhodlaní ale zůstali a tělo Myslaty, který hýbal nohama, probodli kůlem. Rakev rychle zavřeli a zaházeli hlínou.
Všichni si oddechli a čekali klidnou noc.
Jenže kolem půlnoci se rozštěkali psi a kdo našel odvahu podívat se z okna, ten prý viděl, jak jde vsí mrtvý Myslata a cosi vykřikuje.
Vyděšení vesničané se následujícího dne opět sešli na a dohadovali se, co dál. Musí se Myslaty zbavit stůj co stůj. Nakonec padlo rozhodnutí jeho tělo spálit.
Kdo ale rakev vykope a znovu otevře? Nikdo neměl odvahu. Někdo proto navrhl, že půjdou všichni. Myslatu znovu vykopali a i s rakví uložili na vůz a vezli na místo, kde za vsí postavili ze dřeva velkou hranici.
Jak se píše v Neplachově kronice – mrtvola se cestou hýbala, dokonce se v jednu chvíli vzepjala, pak dokonce dala k sobě nohy. A cosi říkala. Někteří v tom mumlání rozeznali i jména.
Blovským se podařilo dostat rakev na hranici a spálit i s tělem.
V noci byl ve vesničce klid. I psi byli potichu. Ráno se místní cítili jako vysvobození ze zlého snu.
Jen ti, které Myslata jmenoval na své poslední cestě na hranici, nemohli přestat myslet na to, že mrtvý sedlák vyřkl jejich jméno. Třeba je proklel... A skutečně – do osmi dnů všichni zemřeli. Teprve pak byl prý v Blově klid.
Související
-
Pověst z Teplicka: Na hradě Kostomlaty můžete vysvobodit ducha s černým znamením na čele
Viděli jste Troškovu pohádku Nejkrásnější hádanka? Natáčela se i na hradě Sukoslav nebo je také znám pod názvem Kostomlaty. A má na něm bloudit duch.
-
Pověst z Litoměřicka: Proč v Českém středohoří kvete tolik vlčích máků
Na hradu Litýš, kdysi hrdém hrádku, dnes zřícenině poblíž Dolního Týnce, žil podle pověsti pán, který měl velmi krásnou dceru.
-
Pověst z Červeného hrádku: Když tam potkáte milence, může jít i o přízraky
Zhruba dvacet let se stavěl v 17. století zámek Červený hrádek. Stojí na zbytcích hradu, po kterém mu zůstalo i jméno. Zcela původně se ale hrad jmenoval Borek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.