Pověst z Chomutovska: Mrtvý sedlák mluvil a koho jmenoval, ten zemřel

Zmiňuje se o něm Neplachova kronika. Jan Neplach byl opat benediktinského kláštera v Opatovicích. A Blov je dnes část Vilémova.

Když Myslata zemřel, pohřbili ho jako každého jiného. Mělo se to stát roku 1336. Jenže on se začal po nocích objevovat znovu, strašil lidi a dokonce na ně mluvil. Pokud ale vyslovil něčí jméno, dotyčný člověk zemřel.

Místní už teror mrtvého Myslaty nedokázali dál snášet, a tak se sešli na návsi: „Vykopeme ho a probodneme mu srdce kůlem, je to upír,“ dohodli se sousedé.

Jak se usnesli, tak udělali. Rakev otevřeli, celí vystrašení, co bude dál, během poledne. Chtěli, aby bylo slunce co nejvýše, protože doufali, že jim tak mrtvý sedlák nemůže nic udělat.

„Hýbe se, podívejte,“ vykřikl někdo. Většina přihlížejících se rozprchla. Ti nejodvážnější nebo spíše nejvíce odhodlaní ale zůstali a tělo Myslaty, který hýbal nohama, probodli kůlem. Rakev rychle zavřeli a zaházeli hlínou.

Všichni si oddechli a čekali klidnou noc.

Jenže kolem půlnoci se rozštěkali psi a kdo našel odvahu podívat se z okna, ten prý viděl, jak jde vsí mrtvý Myslata a cosi vykřikuje.

Vyděšení vesničané se následujícího dne opět sešli na a dohadovali se, co dál. Musí se Myslaty zbavit stůj co stůj. Nakonec padlo rozhodnutí jeho tělo spálit.

Kdo ale rakev vykope a znovu otevře? Nikdo neměl odvahu. Někdo proto navrhl, že půjdou všichni. Myslatu znovu vykopali a i s rakví uložili na vůz a vezli na místo, kde za vsí postavili ze dřeva velkou hranici.

Jak se píše v Neplachově kronice – mrtvola se cestou hýbala, dokonce se v jednu chvíli vzepjala, pak dokonce dala k sobě nohy. A cosi říkala. Někteří v tom mumlání rozeznali i jména.

Blovským se podařilo dostat rakev na hranici a spálit i s tělem.

V noci byl ve vesničce klid. I psi byli potichu. Ráno se místní cítili jako vysvobození ze zlého snu.

Jen ti, které Myslata jmenoval na své poslední cestě na hranici, nemohli přestat myslet na to, že mrtvý sedlák vyřkl jejich jméno. Třeba je proklel... A skutečně – do osmi dnů všichni zemřeli. Teprve pak byl prý v Blově  klid.