Pověst z Teplicka: Na hradě Kostomlaty můžete vysvobodit ducha s černým znamením na čele
Viděli jste Troškovu pohádku Nejkrásnější hádanka? Natáčela se i na hradě Sukoslav nebo je také znám pod názvem Kostomlaty. A má na něm bloudit duch.
V pohádce jste ho zahlédnout nemohli. To by totiž filmaři museli - jak praví pověst - o půlnoci vystoupat na hradní věž.
Duch je prý někdejší husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Rozlehlý a svého času velkolepý hrad dobyl podle kronik v roce 1434. Možná cítil v kostech, že to s husity nakonec nemůže dobře dopadnout, a tak se bývalý schudlý šlechtic (který za husitských válek velmi zbohatl) přidal k Zikmundovi. Jenže zrada je zrada, a proto jeho duch musel po smrti bloudit hradem se znamením hanby na čele - černým kalichem.
A pověst praví, že Jakoubka by bylo možné i vysvobodit – kdyby někdo odvážný došel do hradu, vystoupal na věž, kde se má Jakoubek objevovat o půlnoci, a než dozní půlnoční zvonění, mu smazal znamení z čela.
Hrad byl už zříceninou, když se jeden chasník z vesničky pod hradem, nazvané také Kostomlaty, rozhodl zkusit štěstí. Napadlo ho, že by se tak mohl od hejtmana dozvědět, jestli je na hradě ukryté zlato.
Vydal se tedy v noci na hradní věž. A skutečně, když odbíjela půlnoc, objevil se tam duch Jakoubka.
„Smažu ti znamení z čela, když mi prozradíš, kde bych mohl najít zlato. Určitě sis nějaké za svého života tady na hradě schoval,“ řekl hrdinně chasník, i když se mu strachem klepala kolena.
„Ne, ne, měl jsem spoustu zlata, byl jsem ve své době význačný muž, ale moje bohatství rozprášili dědicové a mně už zůstaly jen tyhle trosky,“ řekl mu smutně duch.
„Pak ale nepočítej s tím, že ti pomůžu,“ odpověděl chasník. A ani nečekal, až dozní půlnoční zvonění, co mu nohy stačily, pelášil z věže dolů a dál z hradu.
Do Kostomlat ale nedoběhl, nikdo ho už neviděl. Proto se nenašel žádný další odvážlivec, který by chtěl vysvobodit Jakoubka. Musel dál pokračovat ve svém bloudění.
Tak ho patrně můžete potkat třeba i vy. Věž je teď sice nepřístupná, ale třeba by to mohlo být v jiné části zříceniny. Konečně byste mu tak mohli smazat to znamení z čela (i když za to asi nic nedostanete). Vždyť už bloudí po hradě déle než půl tisíciletí!
Související
-
Pověst z Litoměřicka: Proč v Českém středohoří kvete tolik vlčích máků
Na hradu Litýš, kdysi hrdém hrádku, dnes zřícenině poblíž Dolního Týnce, žil podle pověsti pán, který měl velmi krásnou dceru.
-
Pověst z Červeného hrádku: Když tam potkáte milence, může jít i o přízraky
Zhruba dvacet let se stavěl v 17. století zámek Červený hrádek. Stojí na zbytcích hradu, po kterém mu zůstalo i jméno. Zcela původně se ale hrad jmenoval Borek.
-
Pověst z Teplicka: Na Rýzmburku můžete slyšet tajemné volání
Možná je to vítr, který se prohání zříceninou bývalého hradu Rýzmburk u Oseka, možná je to opravdu mužský hlas. Prý se tam ozývá dodnes a kdo je vnímavější, ten ho slyší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
