Pověst z Teplicka: Na Rýzmburku můžete slyšet tajemné volání
Možná je to vítr, který se občas prožene zříceninou bývalého hradu Rýzmburk u Oseka, možná je to opravdu mužský hlas. Prý se tam ozývá dodnes a kdo je vnímavější, ten ho slyší.
Rýzmburk vznikl někdy ve třináctém století původně zřejmě jako královský hrad a vystřídal řadu majitelů. Není proto jisté, kdo z nich se rozhodl nechat si z rozlehlého sídla, postaveného jako pevnost, vykopat tajnou únikovou chodbu. A aby nikdo nevěděl, kde má vchod a kam vede a kde končí, rozhodl se hradní pán, že práci svěří jedinému člověku.
Našel mezi svými poddanými zdatného chlapíka. „Vykopeš mi chodbu. Budeš na to sice sám, ale až budeš hotov, zahrnu tě zlatem, že už do smrti nebudeš muset pracovat,“ slíbil mu.
Trvalo měsíce, než se muži podařilo chodbu vykopat, tedy vynést všechnu hlínu, vše zpevnit břevny a ukrýt vchod a východ tak, že je nikdo nemohl najít.
„Dobrá práce,“ řekl mu šlechtic. „A teď ti dám slíbené zlato. Jen mě ještě naposledy proveď chodbou.“
Muž netušil žádnou zradu a vedl svého pána chodbou, hrdý na práci, kterou odvedl. A jak by ne - těšil se za tu dřínu i na zlato. Došli k místu, kde chodba pod zemí vedla poblíž starého stromu, a proto kořeny vytvořily ve stěně výduť. Pán si místo dobře pamatoval z předchozí prohlídky. Vytáhl dýku, její rukojetí kopáče zezadu omráčil a pak ho dotáhl do výdutě. Muže nakonec zaházel hlínou. Chtěl se tak pojistit, že o chodbě nebude vědět nikdo živý, pouze on.
Muže už pak nikdo neviděl. Jen za tmavých nocí slyšel hradní pán jeho volání, které mu tak bránilo ve spánku, že nakonec onemocněl.
Jiná verze pověsti ale praví, že kopáč se probral a volal o pomoc. Slyšeli ho lesníci a vytáhli z výdutě ven. Muž se pak toulal po lesích kolem Oseka, protože se bál vrátit domů, aby se hradní pán znovu nepokusil připravil ho o život.
A možná to celé skončilo tak, jak uvádí třetí verze pověsti. Hradní pán kopáče neomráčil a nezahrabal hlínou v chodbě, ale uvrhl do věže, kde ho chtěl nechat zapomenutého hlady zemřít. Muž volala o pomoc a slitování, ale nikdo k němu nesměl. Nakonec záhadně zmizel.
Zůstala po něm jen ozvěna jeho volání.
Související
-
Pověst z Litoměřicka: Poklad na Hazmburku prý střeží ruský kozák - raději ho nerušte
Jak praví kroniky poklad na Hazmburku hledal už kníže Mořic z Ditrichštejna, rakouský šlechtic, který žil v době, kdy tam mělo být zlato zakopáno.
-
Pověst z Děčínska: Kdo straší na Falkenštejně? Zkuste to zjistit
Hrdě se tyčil kdysi hrad Falkenštejn na výběžku Havraních kamenů nad Jetřichovicemi. Byl podle historiků postaven, aby chránil cestu z Míšně do Lužice.
-
Ještě jedna pověst z Krušných hor: Co vám může vyvést Marcibela
O patronce Krušných hor Marcibele se povídá leccos. Ale důležité je varování, aby se k ní lidé chovali – pokud ji někde potkají – slušně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
