Pověst z Lounska: Hrobka, která ronila slzy
Albrechta staršího z Kolowratu pohřbili podle tehdejšího zvyku i jeho výslovného přání do náhrobku uprostřed hlavní lodi kostela kláštera, který sám založil. Stalo se tak na konci 14. století.
Jde o klášter augustiniánů, který i dnes najdete na místě, kde byste tak honosnou stavbu snad ani nečekali. V Ročově na Lounsku. Sám Albrecht dožil své poslední dny přímo v klášteře.
Uběhl nějaký čas od chvíle, kdy tělo šlechtice uložili do hrobky, když za převorem kláštera přiběhl mnich a vyděšeně mu vykládal, že náhrobní deska Albrechta roní slzy. „To určitě není dobré znamení,“ křižoval se.
Převor se tedy vydal s mnichem do kostela, aby se sám přesvědčil, co se děje. A opravdu. Deska hrobky byla vlhká, plná kapiček, vypadaly jako slzy.
Teď se křižoval i sám převor. A v duchu dával za pravdu mnichovi, že tohle nemůže znamenat nic dobrého. Vrátil se tedy do klášterní budovy a okamžitě napsal list pozůstalým po Albrechtovi, ve kterém vše popsal – a varoval je.
Pověst neříká, jak se ke zprávě o tom, že hrobka zakladatele rodu roní slzy, postavila rodina Kolowratů. Ale podle pověsti pokaždé, když se na hrobce objevily kapičky připomínající slzy, někdo v rodině nebo v nejbližším okolí prý onemocněl nebo zemřel. Převor proto údajně posílal rodině jako varování list s upozorněním pokaždé, když hrobka zvlhla.
Určitě stojí za to dodat, že podle jiné pověsti doprovázely neobvyklé jevy už založení samotného kláštera. Albrecht toužil po synovi. S první manželkou se mu jeho přání nevyplnilo, a tak když se oženil podruhé, doufal, že to vyjde alespoň tentokrát.
Tak hladce (a asi i rychle), jak si představoval, to ovšem nešlo. Až on i jeho žena měli najednou stejný sen – že mají založit klášter u ročovské tvrze. Místo měli najít lehce - mělo být pokryto sněhem, i když panovalo parné léto.
Tak se také stalo. A Albrechtovi se splnilo i jeho přání. Nakonec byl ženatý třikrát a zplodil osm dětí.
Těžko říct, jestli klášter vlastně nestojí na nějaké anomálii, jak naznačuje pověst, a i proto se hrobka potila. Dnes už ji ostatně na původním místě nenajdete. Při úpravách podlahy kostela v 18. století ji posunuli ze středu chrámu k jedné straně.
Související
-
Pověst z Lounska: Jak se na vrchu Oblík otevřel kráter
Původně stála na vrcholu Oblíku u Loun, tedy zhruba ve výšce pět set metrů nad mořem, kaplička. Lidé ji pojmenovali po sv. Jiřím.
-
Pověst ze Žatecka: Proč se duchům nepodařilo obsadit město Žatec
Jsou to staletí, kdy se Žatec pokusila obsadit armáda duchů, jak dokonce zaznamenal ve své kronice Václav Hájek z Libočan. Poprvé je prý viděl mistr tesař.
-
Pověst z Třebenicka: Poklad hledejte u hřbitova
Poklady se skrývají na nejrůznějších místech. Jeden by mohl být u třebenického hřbitova. Kde, to věděla žena, která už ale ke smůle hledačů pokladů dávno nežije.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
