Nanovlákna tisíckrát tenčí než vlas, hledači pokladů, detektory, nálezci a archeologové

8. prosinec 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Polyuretanová nanovlákna
0:00
/
0:00

Poslechněte si:

01:08 - Objevy a události
04:23 - Nanovlákna: Tisíckrát tenčí než vlas
18:36 - Zapomenuté historie: Fronta na maso
23:40 - Kniha měsíce: Hledání Černého vikinga
26:41 - Soutěž o Knihu měsíce
27:41 - 100 let Archeologického ústavu v Praze, 2. část: Detektory, hledači a nálezci

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že v Indii přibývá tygrů, kteří pro sebe jen obtížně hledají teritorium a představíme vám také největšího dinosauřího predátora Madagaskaru – 70 milionů let starého majungasaura; prozradíme vám také, že se vědcům stále nedaří zjistit, jestli je mrazem konzervované štěně od sibiřské řeky Indigirky vlk, anebo pes. Povíme si o archeologickém nálezu sekerovitých hřiven z olomouckého Biskupského náměstí a uslyšíte, jak dopadla indická sonda Vikram, se kterou v září během přistávacího manévru u Měsíce ztratili technici spojení.

Nanovlákna všude kolem nás

Spirální vlákno oxidu titaničitého

Rozdělíme-li metr na miliardu stejných dílků, bude každý z nich dlouhý právě jeden nanometr. To je asi tisícina tloušťky lidského vlasu. Nebo jinak – naše nehty rostou rychlostí přibližně jednoho nanometru za sekundu. Tenhle rozměr si jen stěží představíte. Přesto jsou technologie, které pracují s nanoměřítky, už nějakou dobu v centru pozornosti. Nanomateriály totiž oplývají řadou pozoruhodných vlastností, které se k lecčemus hodí. Díky tomu jsou dnes také hojně využívány. Otvírá se nám s nimi nový svět, říká nanotechnolog David Poustka, vědecký pracovník a doktorand Přírodovědecké fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

David Poustka, nanotechnolog

Dnes už prakticky nenajdete obor lidské činnosti, kde by se nanotechnologie nějak nevyužívaly. Umožňují totiž doslova „ušít“ vlastnosti materiálu na míru. Hlavním oborem zájmu Davida Poustky jsou nanovlákna. Tak tenká, že je vidíte, jen když je jich opravdu spousta pohromadě, navíc pouze při vhodném nasvícení. Jak se vyrábějí – a kdy se na to vůbec přišlo? V té historii je významná česká stopa: vynálezcem technologie nanospideru, která umožnila doslova velkovýrobu nanovláken, byl totiž v roce 2003 profesor Oldřich Jirsák z Technické univerzity v Liberci. K čemu se materiály na bázi nanovláken hodí? Aplikací je nepřeberné množství.

Hledači pokladů, nálezci a archeologové

Amatérský archeolog s detektorem kovů

V letošním roce slaví pražský Archeologický ústav 100 let své existence. O jeho založení a historii jsme si povídali v minulém pořadu. Zmínili jsme se také o tom, že archeologie stále častěji využívá moderních neinvazivních metod a rozvíjí spolupráci s přírodovědnými i dalšími humanitními obory. Oprávnění k archeologickým výzkumům vlastní 115 organizací, z toho skoro dvě desítky soukromých, na neziskové bázi. Po celé republice však brouzdají tisíce hledačů archeologických artefaktů, kteří žádné povolení k činnosti nemají – zato vlastní více či méně výkonný detektor kovu. Tento fenomén k nám přišel před 30 lety a v jistém smyslu změnil archeologii. Nastalo rabování archeologických lokalit. Archeologové jako by trochu zaspali.

Jan Mařík

Podle Jana Maříka, ředitele Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze se s novým problémem snažili vyrovnat po svém, ale měli to těžké. Zatímco v západní Evropě byl nástup detektorů postupný, k nám přišly v 90. letech naráz... Jak je to s archeologií a zákony? Současný památkový zákon vznikl v roce 1987. Novou normu se stále nedaří přijmout. Zato nový stavební zákon se chystá rychle až překotně. Z pohledu archeologů obsahuje jeho stávající verze spoustu nedořešených bodů, které by bylo dobré upravit, anebo změnit. V současnosti mají někteří stavebníci, ať už velcí nebo malí, obavu svou stavbu archeologům nahlásit – i když je to jejich zákonná povinnost. Myslí si, že výzkum stavbu zdrží a bude stát spoustu peněz. Co tomu říká archeolog Jan Mařík?

Spustit audio

Související