Antika je mrtvá, ať žije antika (podruhé)
Opravdu je přelomem starověku a středověku rok 476, kdy se toho tak moc nestalo? Možná existují logičtější a elegantnější události, kterými lze ty dvě dějinné éry odlišit. Půjdeme-li po duchovní lince dějin, je to uzavření platonské Akademie v roce 529.
Pro začátek se sluší začít samotným Platonem, což je osoba veskrze starověká. Tenhle velikán evropských dějin proslul jako Filosof s velkým F. Učení o idejích, mýtus o jeskyni… Filosof Nietzsche napsal, že křesťanství je jen Platonem pro plebejce. Matematik Whitehead prohlásil, že všechna další evropská filosofie jsou jen poznámky k Platonovi…
Na počátku byl Platon
Platon založil u Athén slavnou Akademii, školu, která ve své době byla Oxfordem, Cambridgí a MIT dohromady. Největší mozky antického světa se tu vzdělávaly a precizovaly, aby zvyšovaly intelektuální úroveň světa. A tahle škola si udržela svou prestiž i dávno po Platonově smrti.
Filosofii ovšem v dobách římského impéria začala růst konkurence. Konkurence zprvu nenápadná, pak otloukaná, pak vysmívaná… křesťanství. Ale tahle původní sekta, ba sektička, získává postupně stoupence i vliv a prestiž a začíná Filosofii, a tedy i Akademii, být nebezpečným soupeřem. Historie v téhle partii zamíchá kartami poprvé v roce 313, kdy se zlegalizuje křesťanství. Kvůli dalšímu pokračování příběhu podotknu, že k tomu došlo na východě, v Byzanci. A ta Byzanc ovládá území, kde nalezneme i Akademii.
Křesťanství vrací úder
A historie rozdává karty podruhé: je rok 384 a křesťanství, ten původní šikanovaný otloukánek mezi sektami, získává, světe div se, náboženský monopol v říši. V impériu, jehož císaři dříve holdovali řecké filosofii, se nyní bude prosazovat Víra, nikoliv Logos. Tradice Akademie ovšem stále trvá a tak ta instituce pořád ještě existuje a funguje a vzdělává, i když ve značně změněných podmínkách. A Platon je skutečně z velké části inkorporován formujícím se křesťanským učením. Tomu učení můžeme říkat apologetika, ale to teď není podstatné.
Podstatné je, že Historie, či chcete-li Osud, zamíchá balíčkem potřetí. Je rok 529 a to je pro Akademii poslední partie. Západořímská říše padla už před dvěma generacemi, ta východní část, Orientalis, se drží. A drží ji pevně v rukou císař Justinián, císař reformující, císař dobývající, císař christianizující – a císař rušící! Křesťanská lobby po staletích čekání přešla do finálního útoku a přiměla imperátora ke zrušení nejslavnějšího symbolu antické Filosofie, pohanské filosofie... ke zrušení platonské Akademie. Tak skončila takřka tisíciletá éra jedné velké duchovní kapitoly evropských dějin. Pokračovaní akademiků pak sice můžeme dohledat poměrně záhy, ale už v jiných civilizacích. A není náhoda, že v Evropě se na Akademii naváže zrovna v renesanci.
A to je důvod, proč tvrdím, že rok 529 je jako předěl starověku a středověku mnohem zajímavější než nějaký rok 476 se slabochem, co má spoustu uhrů, ale žádný trůn.
Související
-
Platónova sofokracie
Autorem jednoho z prvních návrhů ideálního státního uspořádání byl před dvěma a půl tisíci lety řecký filozof Platón.
-
Právnická sbírka císaře Justiniána se dočká moderního vydání. Na popud studentky práv
Tým z olomoucké právnické fakulty zprostředkoval první moderní vydání klasického římského právnického díla – Digesta seu Pandectae. Poslední edice u nás vyšla v roce 1756.
-
Cesta za tajemstvím Raffaela Santiho
Raffael Santi, Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarroti jsou považováni za vrcholné umělce italské renesance.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
