Vzorky atmosféry či stopy života v meteoritech z Marsu a výročí objevu hrobky mayského krále Pakala

14. březen 2022

Meteority z Marsu, 2. část (4:32) – Mýty, omyly a novinky astronomie: Toulavá černá díra (20:30) – Hrobka krále K'inich Janaab' Pakala a přelom v mayské archeologii (24:31)

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, co vadí francouzským akademikům na pronikání anglických výrazů do francouzštiny, povíme si něco málo o programu LifeApollo2020, který má chránit silně ohrožené motýly jasoně červenooké, představíme vám ptakoještěra se skotského ostrova Skye, který mohl být ve své době největším létajícím živočichem, zmíníme se o objevu svatyně pravěkých lovců gazel v jordánské poušti a také o návratu jedné ze slavných soch moai z americké pevniny domů, na Velikonoční ostrov.

Není kámen jako kámen. Ani marsovský

170 milionů let starý meteorit z Marsu

Meteority původem z Marsu představují jen nepatrný zlomek všech kamenů z vesmíru, které za minulá staletí dopadly na povrch Země. V databázi světové Meteoritické společnosti jich bylo k 21. únoru letošního roku evidováno 327. Některé z těchto meteoritů jsou slavnější než jiné. Buď svými rozměry, okolnostmi nálezu či pádu, případně i tím co přineslo jejich zkoumání. Marsovské meteority se podle svého složení dělí především do tří hlavních skupin – shergottity, nakhlity a chassignity.

Meteorit ALH84001 původem z Marsu, nalezený v roce 1984 v Antarktidě

Historie meteoritických pádů zná příběhy lidí, které kameny padající z nebe jen těsně minuly, nebo prý dokonce i zasáhly. Vypráví se něco podobného i o kamenech původem z Marsu? Hned ten první, typový exemplář takzvaných nakhlitů, prý v roce 1911 v Egyptě zabil psa. Měli to tehdy dosvědčit očití svědkové, dnes už ale tuto historku nelze ověřit, říká Ivo Míček, místopředseda Společnosti pro meziplanetární hmotu.

Zajímavé je i to, co ukazuje vědecký výzkum některých meteoritů z Marsu. Týká se to třeba objevů údajných stop života nebo jeho produktů, které v některých meteoritech z Marsu možná jsou – nebo by mohly být. A také různých stop po dávné činnosti vody, erozi a podobně. Marsovské meteority mohou obsahovat i dobře ukryté vzorky marsovské atmosféry.

V meteoritu ALH84001 původem z Marsu byly s pomocí elektronového mikroskopu odhaleny záhadné struktury připomínající pozůstatky dávného života

Pokud by se nějaký zájemce chtěl podívat, jak takový meteorit z Marsu vypadá, může si zajít do Národního muzea v Praze. Jeho meteoritická sbírka obsahuje celkem 519 položek, mezi nimiž najdete i vzorek ze slavného meteoritu Nakhla, který spadl v červnu 1911 na severu Egypta. Mezi novými sbírkovými nákupy muzea je i část původem marsovského meteoritu NWA 6963 z Maroka, nalezeného v roce 2011. Patří mezi takzvané shergottity, to znamená, že je co do složení podobný slavnému meteoritu, který spadl v roce 1865 ve městě Shergati ve východoindickém Biháru. Za marsovským kamenem z francouzského Chassigny, jehož pád byl pozorován v září roku 1815, si případný zájemce musí zajet do vídeňského muzea.

Hrobka krále K'inich Janaab' Pakala

Chrám nápisů je nejznámější stavbou v ruinách palácového komplexu mayského města Palenque v mexickém státě Chiapas. Pod pyramidou se skrývala hrobka krále Pakala ze 7. století

Rok 2012 byl ve znamení starých Mayů. Největší kolo jejich složitého kalendáře se totiž tehdy v prosinci měl dotočit ke svému konci. Mnozí předpovídali, že to lidstvu přinese změnu, transformaci, přerod nebo že nastane cosi jako „konec světa”. Ať už jste si o tom tehdy mysleli cokoliv, skutečností je, že apokalyptické nebo alespoň jistým způsobem fantastické zprávy přitahují pozornost médií. Proto v nich byli Mayové tehdy tak často zmiňováni. Když k ničemu nedošlo, zájem se vytratil. Pro mayisty, vědce, kteří se historií starých Mayů vážně zabývají, nejsou roky s dvojkou na konci letopočtu ve znamení konců světa. Připomínají si místo toho výročí jednoho z nejvýznamnějších archeologických objevů Mexika. V roce 1952 byl nalezen první hrob pod mayskou pyramidou. Byl to hrob krále K'inich Janaab' Pakala.

Mayské hieroglyfy

Palenque patří k nejznámějším a nejdéle zkoumaným mayským městům. Archeologové tam kopali už na začátku 20. století. Nejvýznamnější výzkumy probíhaly v Palenque v letech 1948–1952, pod vedením mexického archeologa Alberta Ruze Lhuillera. A měly nečekanou tečku. Vždycky se hodně psalo o podobnosti mayských pyramid s egyptskými. Pokud šlo o rozdíly, říkalo se, že mayské stupňovité stavby nebyly žádnými náhrobky a že neukrývají žádné pohřební komory. Mělo jít zkrátka o pouhé „podstavce“ pro chrámy. Jak ale upozorňuje mayistka a religionistka Zuzana Marie Kostićová z Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, objev z roku 1952, ke kterému došlo pod palenqueským Chrámem nápisů, tenhle vžitý názor rozbil napadrť.

Ruiny palácového komplexu mayského města Palenque v mexickém státě Chiapas, datované do 3. – 8. století n. l.

K'inich Janaab' Pakal se v roce 615 našeho letopočtu dostal na palenqueský trůn ještě jako dítě. Když v roce 683 zemřel, jeho sarkofág zakryli kamennou deskou. Tato deska krále Pakala proslavila minimálně stejně, jako jeho jadeitová posmrtná maska. Zejména mezi záhadology a vyznavači teorií o dávných vesmírných cestách našich předků, nebo o návštěvách mimozemšťanů na naší planetě. Reliéf na desce zaujal na konci 60. let minulého století pozdější ikonu světové záhadologie a mistra spekulativní archeologie Ericha von Dänikena, který došel k závěru, že reliéf zobrazuje kosmonauta, sedícího v raketě. Odborníci na staré Maye si o tom myslí své.

Spustit audio

Související