Tajemství chuti dortletek i dalších laskomin odhalíte v roudnické domácí cukrárně
Cesta Jaroslavy Michalcové do cukrárny byla dlouhá, trnitá a prý vlastně neskutečná. Bavilo ji pečení a dělání radosti druhým, hlavně ji ale bavilo péct dortletky.
Na cukrářské učiliště nastoupila ve 45 letech a po získání výučního listu si mohla otevřít cukrárnu. Dortletky, s oceněními Regionální potravina, Produkt Českého středohoří a Potravinářský výrobek kraje Přemysla Oráče, peče podle rodinného receptu.
Jde vlastně o dvě sněhové pusinky slepené speciálním kávovým krémem. „Recept je tajný, takže dortletky vyrábím výlučně já sama,“ usmívá se Jaroslava Michalcová.
V roudnické cukrárně a kavárně Dortletka ale můžete ochutnat třeba i bezlepkový mrkvový dort s oceněním Nejlepší potravinářský výrobek Ústeckého kraje, cena Přemysla oráče. Značkou Regionální potravina Ústeckého kraje se zase pyšní její makovec bez mouky.
Stálicí v Dortletce je dort Říp – světlý korpus se speciální pařížskou šlehačkou z čokolády, broskvemi, pokrytý marcipánem a posypaný kakaem. Dát si ale můžete třeba i prvorepublikové věnečky s červenou marmeládou.
A ještě trocha historie: rodinnou pekařskou tradici založil pradědeček Josef Vopálenský. Na konci 19. století se vyučil ve Vídni pekařem a otevřel si pekárnu Meidlinger Hauptstrasse. Časem přibyly další vídeňské pobočky, vzkvétající živnost se však shodou nešťastných okolností zhroutila – nejdříve požár v pekárně, a když se zdálo, že je vyhráno, tak nově otevřenou provozovnu navštívili zloději.
Bylo tedy rozhodnuto o návratu do Čech – naskytla se příležitost koupit domek s pekárnou v Kostomlatech pod Řípem, a tak se tam původně vídeňská pekařská rodina usadila.
Cukrárna Dortletka tedy navazuje na rodinný odkaz a kvalitu vídeňských prvorepublikových cukráren a kaváren, kde se dbalo na prvotřídní suroviny a klasické receptury.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.